Mohl Stalin zastavit Hitlera?!

Základy II. světové války nepoložil Hitler a Německo, ale už v roce 1919 Francia a další země, zvítězivší v I. světové válce. Zastavit Hitlera se pokusil roku 1936 Stalin a Anglii i Francii navrhl vytvořit protifašistiý blok.

Historie je věda o minulosti. Není ale zdaleka tak přesná jako například matematika. Nakonec, vždyť co vlastně známe?! Jen dokumenty a vzpomínky pamětníků. Ale o některých historických událostech se můžeme jen dohadovat. Dokumenty jsou nedostupné nebo zničené, pamětníci dávno nežijí, známá fakta si protiřečí. Autoři tohoto filmu nejsou stalinisté a nesnaží se ospravedlňovat zločiny Stalinovy nebo jeho spolupracovníků na vlastním národě. Dnes se chceme zabývat jinými otázkami: Bylo možné odvrátit 2. světovou válku?! Nebo: Mohl Stalin zastavit Hitlera?!

 Lev Sockov[1]: „Snažíme se k této otázce přistupovat nově a snažíme se nezkoumat ty ze svého vlastního, už předem vytvořeného, hlediska. Používáme výhradně dokumenty jiných zemí. Pracujeme přitom s dokumenty nikoli oficiálními, ale s dokumenty přísně tajnými. Anglickými, americkými, francouzskými, italskými, polskými, estonskými a dokumenty mnoha dalších zemí. Tyto dokumenty získala naše vnější výzvědná služba v letech před začátkem II. světové války.“

V našem filmu hovoří zejména překvapivé dokumenty z archivu Vnější výzvědné služby Ruska.

Připomeňme: Základy II. světové války byly položeny už v roce 1919 nikoli Německem a Adolfem Hitlerem, nýbrž Francií a dalšími zeměmi, které zvítězily v I. světové válce. Versailleská konference, jež byla oficiálně nazvána Pařížskou mírovou konferencí, probíhala od 18. ledna 1919 a s několika přestávkami trvala až do 21. ledna 1920. Vedli ji premiér Francie Georges Clemenceau, ministerský předseda Velké Británie David Lloyd George a prezident Spojených států amerických Woodrow Wilson, přičemž jako poradci byli přítomni italský premiér Vittorio Orlando a hrabě Makino vyslaný Japonskem. Versailleská konference rozhodla o potrestání Německa, na nějž byly uvaleny obrovské reparace, které měly vrátit tuto zemi do doby kamenné ve snaze už nikdy nedopustit, aby se vzpamatovalo z následků války.

Mladý Hitler byl v roce 1924 vězněn za pokus o puč. Tehdy napsal: „Musíme dosáhnout toho, aby 60 milionů Němců cítilo v srdcích stud za Versailleskou smlouvu a nenáviděli ji z hloubi duše. Je nutné, aby se tato nenávist proměnila v jeden všeobecný výkřik: Dejte nám zbraně!“

            Hitler opírající se o pocity poníženého národa se s nadlidskou silou a energií probíjel k moci. V roce 1933 se stal hlavou Německa a se stejnou energií a fanatismem začal uskutečňovat své revanšistické plány. V Hitlerovi jakoby se koncentrovaly všechny negativní lidské vlastnosti: Neuvěřitelná ctižádostivost, opovážlivost a fanatismus, bezzásadovost a záludnost, slavomam, bezohlednost a primitivní chamtivost dobyvatele. Německo ho však zbožňovalo.

Hitler sliboval Německu rychlé vzkříšení a návrat dřívější velikosti. A opravdu, země rychle vstávala z popela poválečného rozvratu.  

                Jednou ze zemí, která s Německem sympatizovala, bylo Polsko.

Mluví Lev Sockov: „Ministr zahraničí Polska Józef Beck prohlásil: „Nám je blízké všechno německé, jeho úloha v evropských dějinách i vnitřní pořádek jaký je tam ustanoven. I my se doma snažíme zavést své pořádky! Demokracii, jakou mají v některých zemích, nepotřebujeme! Tohle řekl ministr zahraničních věcí polského státu v soukromém rozhovoru. Předpokládal, že tyto dokumenty jsou přísně tajné a tedy neuniknou... Ony však do týdne unikly!  A unikly do Kremlu...“

Plukovník Beck ovlivňoval zahraniční politiku Polska už před svým jmenováním do funkce ministra.

Ze zjištění rezidentury ve Varšavě.

PŘÍSNĚ TAJNÉ: Jednání plukovníka Becka s Francouzi. Dne 26. prosince 1934 se plukovník Beck v Kodani zúčastnil tajné schůzky s Vůdcem francouzské fašistické organizace Croix-de-Feu (Ohnivý kříž) plukovníkem  François de La Rocquem. Náš agent z Beckových slov zjistil: de La Rocque sdílí Beckův plán na vytvoření bloku Francie, Německo, Polsko jako rozhodující síly v Evropě. de La Rocque sdílí Beckův názor, že Sovětský svaz je třeba rozdělit na části podle národnostního hlediska.

Hovoří Lev Sockov: „Tento dokument, který vám chci také ukázat podrobněji, je také samozřejmě přeložen z polštiny. Dokument s číslem 2304/2/37 z 31. srpna 1937. Dokument stanoví tyto úkoly: I. Destabilizace vnitřní politické situace v Sovětském svazu na nacionálním základě. Rozdělení podle národnostního hlediska. Ukrajina, Povolží, Zakavkazsko, severní Kavkaz, také Kozáci, zkrátka podle tohoto principu. Němci aktivně podporovali Polsko, protože to vyhovovalo německým zájmům.“

Sovětský vůdce Josif Stalin viděl dobře, jak je Německo pro Sovětský svaz nebezpečné. Svědčila o tom i podivná rychlost, s jakou Hitler v březnu 1936 připojil k Německu Porýní. Podle Versailleské smlouvy byla v Porýní vyhlášena demilitarizovaná zóna, nárazníkové pásmo mezi Německem a Francií. Dne 7. března 1936 však 3 oddíly čítající necelé 4.000 německých vojáků vrátily Porýní zpět německé říši. Hitler zrušil Versailleské smlouvy, Francie a Anglie měly proto zcela legální právo v reakci na tento krok okupovat Německo. Němečtí velitelé měli tehdy rozkaz: Pokud začnou Francouzi střílet, je třeba obsazené území okamžitě opustit. Francie a Anglie však mlčely. Hitler si uvědomil, že trest nemusí přijít. „Kdyby Francouzi tehdy zaútočili, pak bychom museli utíkat, protože jsme tehdy neměli k dispozici síly postačující i ke slabému odporu,“ řekl později. Okupace Porýní se stala událostí, kdy Západ ještě mohl snadno Hitlera zastavit. A navždy. To se však nestalo. A Porýní bylo prvním krokem k další světové válce. Hitler se radoval a přitom nechápal, proč se mu Anglie ani Francie nepokusily postavit. Pokus o zastavení Hitlera tehdy učinil Stalin, když předložil Anglii i Francii návrh na vytvoření vojenské koalice proti fašistickému Německu. Budoucí britský premiér Winston Churchill tehdy napsal: „Z Ruska přicházejí poplašné signály. Byl předložen návrh na svolání konference a Rusové chtěli posoudit možnosti postupu v případě vážné hrozby míru ze strany Německa. Tento návrh se v Paříži i v Londýně setkal s chladným přijetím. Evropa se domnívala, že komunistické Rusko je nebezpečnější, než fašistické Německo! Ve Velké Británii si nacisté dokonce získali obdiv: Jaké mají krásné uniformy, symboly a ceremoniály. A potom udělal Hitler další krok. Podle Versailleské smlouvy muselo Německo přísně respektovat nezávislost Rakouska. Dne 20. února 1938 informoval Hitler o svém úmyslu v nejbližší době připojit Rakousko k Německu. Jak na toto opovážlivé oznámení reagovala Evropa?! Britský premiér Neville Chamberlain prohlásil: „Nesmíme klamat malé země tím, že jim budeme dávat marnou naději slibem ochrany.“ Na mysli měl Rakousko. A na konci roku 1937 ministr britské vlády lord Halifax při setkání s Hitlerem řekl, že Velká Británie vydá neoficiální souhlas s připojením Rakouska k Německu. Ale mnohem důležitější bylo něco jiného:

Hovoří Lev Sockov: „Když Halifax, budoucí britský ministr zahraničí Velké Británie, jednal s Hitlerem, tak řekl: »Vypořádali jste se se svými komunisty, za což vám tleskáme. A teď Moskva, jestli tam uděláte pořádek, pak dá se říci, že splníte své poslání Evropana!«.“ Toto neřekl jen tak někdo, ale klíčová postava evropské politiky té doby. Hlavní úkol zněl: ZNIČIT BOLŠEVISMUS a to znamenalo Německo –sovětskou válku. Všem těm manévrům souvisejícím s pokusy nějak se s Německem domluvit se říkalo Politika usmiřování. Tento výraz je podle mého názoru naprosto nekorektní, protože ve skutečnosti to bylo smíření jednostranné: Mír na západě a válka na východě. Dne 12. března 1938 za úsvitu vstoupila německá vojska do rakouského hlavního města. Západ se znovu nepokusil Hitlera zastavit, i když v této době už by to asi nebylo tak jednoduché jako před dvěma lety.

            O čem uvažoval Stalin po obsazení Rakouska Německem?! Zřejmě měl za to, že: „Po takových ústupcích Západu je světová válka zcela nevyhnutelná. Hitlera by mohli zastavit bez většího úsilí. A proč to neudělali? Domnívám se, že proto, aby se Hitler obrátil proti nám! Proč by se s ním jinak spojovali?! Je ještě naděje na dohodu s Evropou o vojenském sjednocení?! Nevíme, ale je třeba se pokusit!“

            A co mohl říkat Hitler svým spolupracovníkům? Mohl mluvit asi v tomto smyslu: Evropa nechce bojovat. Stará generace vojáků odchází a noví jsou změkčilí a zbabělí. Vždyť vědí o mých úmyslech zamířit na Východ a podmanit si Rusko! Vždyť mě k tomu v podstatě tlačí! A Stalin potřebuje spojence a určitě přemýšlí, s kým by se mohl spojit: S Anglií a s Francií nebo se mnou. Ale vybírat si nebudou oni, vybírat si budu já! Dnes jsem ve světě hlavní hráč… Na konci února 1938 pronesl Hitler v Reichstagu projev. Jeho tématem bylo: Německo nebude už déle trpět útisk a pronásledování 3 a 1 milionu Němců, kteří žijí v sudetské části Československa. Hitlerův další krok byl zřejmý: Novou obětí se stane Československo. Hitlerova oběť však měla podepsané 2 smlouvy o vzájemné vojenské pomoci. Jednu s Francií, druhou se Sovětským svazem. Byl snad v této době učiněn nějaký pokus o zastavení Hitlera?! Ano, ale jen ze sovětské strany! Několik týdnů po Hitlerově projevu byla do Prahy vyslána sovětská vojenská delegace, která Čechům sdělila, že v případě napadení Německem jim Sovětský svaz poskytne vojenskou pomoc! V dubnu 1938 předseda Nejvyššího sovětu Sovětského svazu Michail Kalinin zopakoval, že Sovětský svaz přijde na pomoc Československu i tehdy, pokud Francie svůj závazek nesplní! Na konci srpna prohlásil lidový komisař zahraničních věcí Maxim Litvinov na setkání s německým vyslancem Wernerem von Schulenburgem: „Jsem povinen vám sdělit, že Sovětský svaz dodrží slovo dané Československu a v případě agrese ze strany Německa mu poskytne vojenskou pomoc!“

Stalin:            „Zaútočí na Československo nebo ne?“

Vorošilov:      „Zaútočí Kobo, zardousit ho hada třeba, spolu s Francouzi ze dvou stran.“

Stalin:            „O Francouzích se domnívám…“

Vorošilov:      „Dostanou strach?“

Stalin:            „Domnívám se, že ano! Jak jsme na tom s přípravami?“

Vorošilov:      „V prvním sledu 600.000 mužů, 2.450 letadel a 700 tanků.

Stalin:            „Dobrá, dáme Hitlerovi vědět, že to myslíme opravdu vážně! Začni…

Hitler zpozorněl, teď byl na řadě Západ. Měl dokonalou příležitost k zastavení Hitlera a jednou provždy zlikvidovat jeho plány na dobytí světa. Součet sil Francie, Anglie a Sovětského svazu trojnásobně převyšoval síly Německa, ale znovu se nic nestalo!

Hovoří Lev Sockov: „V předválečných letech jsme se usilovně snažili sestavit protihitlerovskou koalici, ale nebylo možno to udělat vinou úporného vzdoru Anglie a Francie. Od pětatřicátého roku jsme říkali: Musíme uzavřít dohodu proti německé agresi! Anglický premiér Neville Chamberlain v soukromém rozhovoru řekl, že raději rezignuje, než aby uzavřel vojenskou dohodu s Moskvou! A místo do Moskvy poslala Anglie a Francie své vyjednavače do Československa. S jakým cílem?“

PŘÍSNĚ TAJNÉ: Šifrovaný telegram italského ministerstva zahraničních věcí. Informace vycházející z Hitlerových slov. Britská vláda v úmyslu zapůsobit na vládu v Praze aby ustoupila a souhlasila s těmito ústupky, které říšská vláda bude považovat za nezbytné, britská vláda požádá německou vládu o sdělení, jaké jsou v této věci její požadavky.

Hovoří Lev Sockov: „V rozhovoru s maršálem Rydz-Śmigłym, což byl generální inspektor ozbrojených sil, se například Hermann Göring vyjádřil takto: ?Jsme vaši přátelé

Potom britští a francouzští vyslanci navštívili československého prezidenta. Chamberlainovým a Daladierovým jménem mu předali toto: „V zájmu nejvyššího cíle, tedy zachování míru v Evropě, je nezbytné připojení sudetské oblasti k Německu a

anulování smluv o vzájemné pomoci Československa

s jinými zeměmi, tedy se Sovětským svazem. To je podle zásad

Mezinárodního práva strašlivá věc. Jak by mohla Anglie a Francie anulovat smlouvu mezi Československem a Sovětským svazem?! Ale právě to se stalo! Dne 29. září, den před termínem, který Hitler oznámil jako datum vstupu do Československa, se v Mnichově konala historická konference. Hitler na ní prohlásil: Existence Československa v současné podobě ohrožuje mír. Utiskované národnostní menšiny se proti jeho existenci bouří! Hitler se na konferenci sešel s britským premiérem Chamberlainem, italským premiérem Mussolinim a francouzským Daladierem, který řekl: „Existence Československa v současné podobě ohrožuje mír. Utiskované národnostní menšiny se proti jeho existenci bouří! Vítám kroky pana Hitlera, jenž chce uchránit svět před novou světovou válkou…“

Italský fašistický vůdce Mussolini: „Dobrá, podepišme tento dokument okamžitě. Nač otálet?!“

Chamberlain: „Už v Londýně jsem dal souhlas s předáním československých Sudet Německu, vždyť tím pomůžeme Čechům vyhnout se válce.

Daladier: „Jsem ochoten okamžitě dát svůj podpis pod toto historické ujednání a také sdělit československé vládě, že s vaším souhlasem zaručujeme Čechům nedotknutelnost jejich nových hranic.“

Těsně před podpisem ujistil Hitler Chamberlaina: „Sudety, to je poslední územní požadavek, který v Evropě vznáším.“

Dohoda byla podepsána. Dobře uvažoval Chamberlain: Prodal přítele, aby zapudil nepřítele, napsaly druhý den jedny anglické noviny. Krok Anglie a Francie šokoval celý svět.

 Riga, 17. října 1938

Wilhelm Munters, ministr zahraničních věcí Lotyšska:

„Anglie a Francie utrpěly strašlivou diplomatickou porážku. Je to více, než porážka, je to katastrofa. Za to jednou zaplatí. Rusko by vstoupilo do války, kdyby Československá republika, Anglie a Francie byly ochotny snést německý útok.“

Po návratu z Mnichova do Londýna řekl Chamberlain na letišti: „Přináším vám věčný mír!“ V ruce přitom držel dohodu podepsanou Hitlerem, v níž se Německo a Anglie zavazovaly už nikdy nedopustit válku přítele proti příteli.

Stalin: „Chamberlain se domnívá, že zahnal lupiče. Jak je vidět, nikdy neměl s lupiči co dočinění. Bandity je třeba bít! Jestli před nimi začneš vysypávat kapsy, pak je s tebou konec.“

Vorošilov: „Kobo, tak co, budeme nakonec válčit s Hitlerem?“

Stalin: „Očividně se na nás chystá. Jak to napsal v Mein Kampfu: ?Ukončíme věčné německé směřování na jih a na západ a obrátíme své zraky na východní území. Jako první máme zájem o Rusko. Jestli si to myslí, pak zaútočí. Otázkou je kdy? ?

Den po podepsání Mnichovské dohody, 1. října 1938 připojil Hitler Sudety k Říši. A za necelého půlroku, v březnu 1939 také celý zbytek Československa. Bez jediného výstřelu. Západ zapomněl na záruky a znovu mlčel. Stalin sice uvedl ozbrojené síly do pohotovosti, ale nemohl nic dělat, protože Československo pod nátlakem Anglie a Francie Sovětský svaz o vojenskou pomoc nepožádalo. Další příležitost k zastavení Hitlera byla promarněna. A Hitler jízlivě pronesl: „Příště se už na ty červy nebudu ohlížet!“ Tím mínil Anglii a Francii. Část Československa mimochodem předal Hitler Polákům, vždyť přece Poláci už dlouhá léta byli věrnými přáteli Říše.

Hovoří Lev Sockov: Poláci dvakrát v roce 1935 a 1937 pozvali Göringa. Rozhovory byly srdečné a velmi vřelé. V rozhovoru s maršálem Rydz-Śmigłym, což by generální inspektor ozbrojených sil, se například Göring vyjádřil takto: „Jsme vaši, přátelé navěky, nic nás nerozděluje, všechno bude dobré. Pro nás je hlavní váš protiruský postoj, který nás velice těší. Vy správně chápete Hitlerovo myšlení.“

Z rozhovoru premiéra Göringa s maršálem Rydz-Śmigłym uskutečněného 16. února 1937:

Göring: „Je nezbytné mít neustále na paměti existenci velkého nebezpečí z Východu ze strany Ruska, které hrozí nejen Polsku, ale i Německu. Toto nebezpečí představuje nejen bolševismus, ale i Rusko samotné, bez ohledu na to, zda tam existuje monarchistický nebo liberální nebo jakýkoli jiný režim. V tomto ohledu jsou zájmy Polska a Německa zcela shodné.“

Poláci se však nedovtípili, že fűhrer už přemýšlí o tom, kdo se stane jeho další obětí a že se přiklání k tomu, že to bude právě Polsko.

V březnu 1939 na XVIII. sjezdu Všeruské komunistické strany (bolševiků) se ze Stalinových úst poprvé ozvala ostřejší kritika Anglie a Francie než na Hitlerovu adresu. Jaké mohl mít sovětský vůdce argumenty?

„Anglie a Francie už jednou ukázaly, že nechtějí být našimi spojenci. Daly přednost dohodě s Hitlerem a zavíraly přitom oči nad jeho řáděním v Evropě. A on jim za to slíbil mír na věčné časy. Je možné, že také uzavřeme nějakou dohodu s Hitlerem? No, to by nebylo řešení problému, ale bez takové smlouvy také zůstat nemůžeme. Pokud nebude podepsána, zvětší se možnost vojenského spojení Hitlera s Anglií, Francií a Polskem, tedy vojenský svaz proti nám. Čtyři proti jednomu?! To je mnoho! Ale přesto je třeba vyčkat. Pokusíme se na Západ přitlačit…

Dne 17. dubna 1939 předložil lidový komisař zahraničních věcí Sovětského svazu Maxim Litvinov Anglii a Francii návrh na uzavření Dohody o vzájemné pomoci v případě vojenské agrese ze strany Německa.

Dokument britského ministerstva zahraničí:

Mnozí lidé na Západě, i když měli protisovětské postoje, se domnívali, že vojenské spojení se Sovětským svazem je nezbytné.

Hovoří Lev Sockov: V mnohých parlamentech se ozývaly požadavky na vytvoření protiněmeckého bloku. Nejpozornější a nejinformovanější pozorovatelé bili na poplach už jen proto, že Anglie a Francie postupují v zájmu toho, aby se Německo zapletlo do války na Východě. Tuto otázku tehdy posuzovala britská vláda. Domnívám se, že s ohledem na veřejné mínění nepovažovala za správné tento náš návrh odmítnout a byla ochotna takové jednání zahájit. Delegaci určené k cestě do Moskvy byla však dána tato direktiva: Uzavření jakékoli dohody se Sovětským svazem není v souladu s britskými zájmy! Jeden ze sovětských agentů v Londýně, spolupracovník britského ministerstva zahraničí Guy Burgess informoval o skutečných úmyslech Anglie na předběžných rozhovorech v Moskvě. Ve všech vládních úřadech se otevřeně mluví o tom, že nemáme v úmyslu uzavřít s Rusy žádnou vojenskou dohodu.

Ministr pro koordinaci obrany Ernle Chatfield řekl: Politické argumenty proti vojenskému spojení naší země a Francie se Sovětským svazem jsou jednoznačné. Existuje však riziko, že pokud tento návrh odmítneme, Sověti by mohli uzavřít nějakou dohodu o nevměšování s německou vládou.

V červenci ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop předložil návrh německo-sovětského sblížení Georgii Astachovovi.

Ribbentrop: „Mezi Německem a Sovětským svazem neexistují rozpory ve věcech území mezi Baltem a Černým mořem. Tlumočte to panu Molotovovi.“

Astachov:    „A co mohu vyřídit konkrétního kromě povšechných slov?“

Ribbentrop: „Anglie a Francie se nebojíme. Fűhrer se však domnívá, že pro Německo má smysl uzavřít dohodu se Sovětským svazem.

Téhož dne ministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov informoval o německém návrhu Stalina:

Molotov: „Jaká bude naše pozice?“

Stalin:     „Zatím nebudeme reagovat. Je ale třeba pokusit se ho zadržet! Je to možná naše poslední možnost! Jsme také mnohem silnější než on! On je zbrklý a my silní!“

Vojenské delegace Anglie a Francie dorazily do Moskvy 11. srpna, v té době už se návrhy ze strany Němců proměnily v konkrétní body dohody, ale Stalin se ještě snažil dohodnout s Anglií a Francií. Sovětskou delegaci lidový komisař obrany maršál Vorošilov a náčelník generálního štábu Šapošnikov.

Hovoří Lev Sockov: „Nepřijel ani jeden ministr obrany, ani anglický ani francouzský, ani jejich náměstci, nepřijeli ani náčelníci štábů. Bylo to předem připravené rozhodnutí, proč tam neposlat nejvyšší hodnostáře! Anglickou delegaci vedl admirál Drax, francouzskou generál Doumenc.

Vorošilov: „Kobo, připluli k nám parníkem, trvalo jim to týden, oni se nám vysmívají! Proč nepoužili letadlo?!“

Šapošnikov: „Sami říkají, že Němci co nejdříve udeří na Polsko. A najednou se zahájením rozhovorů nespěchají…“

Stalin: „Klime, zapisuj: „Za prvé, zjistit, jestli mají zplnomocnění od svých vlád k podpisu dokumentu. Za druhé: Třeba se zeptat, jestli mají konkrétní vojenský plán činnosti v případě německé agrese.“

Drax: „Vyjeli jsme narychlo, protože přesný vojenský plán bohužel nemáme. Ale útok Německa na Polsko bude podle našich zjištění uskutečněn od 15. do 19. srpna.“

Vorošilov: „Jaké budou vaše kroky? Máte nějaké konkrétní vojenské plány? Máte nějakou dohodu s Polskem? Jaké síly můžete nasadit? Jaké síly může nasadit Polsko?“

Generál Aimé Doumenc: „Přesná čísla bohužel v této chvíli neznáme… A můžeme znát vaše vojenské plány?“

Hovoří Lev Sockov:  „Udělali jsme podle všech hledisek naprosto bezprecedentní krok: Angličanům a Francouzům jsme zcela přesně popsali rozmístění našich sil! Možné směry jejich činnosti při snaze o odražení německé hrozby! Tehdy jsme byli schopni nasadit okamžitě 130 divizí, 5.000 tanků, 5.000 děl a 10.000 letadel.“

Šapošnikov: „Od vás jsme ale bohužel žádné konkrétní návrhy neslyšeli!“

Vorošilov: „Kromě toho nikdo z vás nemá zplnomocnění k podpisu oficiálních dokumentů!“

Drax: „Zplnomocnění můžeme ale získat rychle…“

Vorošilov: „Abychom mohli bojovat proti Wehrmachtu, k tomu je třeba získat od Polska souhlas, že propustí naše vojska přes své území k německým hranicím.“

Doumenc: „V této věci vám nemůžeme nijak pomoci!“ 

Poláci sdělili: Sovětský svaz je náš nepřítel! My nejenže nepropustíme Rudou armádu, ale budeme proti ní bojovat! Zabíjet její vojáky, sestřelovat její letadla!

Šapošnikov: „To znamená, že abychom vám mohli v případě útoku Německa na vaši zemi přijít na pomoc, musíme napřed porazit Polsko. Jak si to představujete?“

Doumenc: „Domnívám se, že Polsko bude o pomoc prosit.

Vorošilov: „Ale možná že nebude…“

Drax: „Že by tonoucí člověk odmítl záchranný kruh?!“

Šapošnikov: „A co dělat, když je záchranný kruh tak daleko, že nebude možné ho tonoucímu dohodit?! To mu žádnou pomoc nepřinese…“

Vorošilov: „Kobo, nic podepsat nemohou a ani s Polskem se dohodnout nechtějí!“  

Šapošnikov: „Jenom ztrácíme čas…“

Stalin: „Soudím, že nemají v úmyslu s námi domluvit a Hitlera těmi rozhovory chtějí jen konejšit… Babský mají přístup! S Hitlerem jenom chlapsky se dá jednat! Ten jenom síle rozumí... Proto je třeba hledat jiné řešení… Angličanům a Francouzům věřit nelze! Jsou to mizerní spojenci! A Hitlerovi se dá věřit ještě

méně! Souhlasím. Ale Anglie a Francie nás nenapadne… leda jen s Hitlerem. Soudím, že je třeba uzavřít dohodu s Německem. Ovšemže to bude jenom na oko. Stejně ji poruší… Avšak sotva nás napadne hned druhý den po podepsání!“

Dne 14. srpna 1939 předal německý vyslanec v Sovětském svazu hrabě von Schulenburg Molotovovi další variantu dohody mezi Sovětským svazrem a Německem.

: „Dohoda vstoupí v platnost vzápětí po podepsání. Hlavní bod smlouvy na období 25 let zní: Německo a Sovětský svaz se zavazují nečinit žádné vojenské kroky proti sobě navzájem. Ministr zahraničních věcí Německa Joachim von Ribbentrop by měl přijet do Moskvy k podpisu co nejdříve…

Molotov: „Proč tak spěcháte?“

Hovoří Lev Sockov: „Hitler na Stalina ohledně návštěvy Ribbentropa v Moskvě hodně naléhal. Proč to dělal?! Protože věděl, že probíhají moskevské rozhovory. A tehdy se ještě nevědělo, že nic nepřinesou… Německu reálně hrozilo, že uzavřeme vojenskou dohodu s Anglií a Francií…“

Ještě před skončením rozhovorů se Francouzi zpravodajskými kanály dozvěděli o brzkém příjezdu Ribbentropa do Moskvy. Francouzský generál Doumenc řekl: „Dostaly se k nám jakési řeči o jakýchsi rozhovorech.“ Narážel na to, že se projednává návštěva Ribbentropa v Moskvě.

Lev Sockov pokračuje: „Vorošilov mu na to řekl: »Už včera jsme byli ochotni podepsat dohodu. Jsme ochotni ji podepsat dnes kdykoli okamžitě poté, co vám přijdou odpovídající souhlasy z Londýna a Paříže…“

Žádné souhlasy však nepřišly! Anglická a francouzská delegace odjela z Moskvy s prázdnýma rukama. Poslední příležitost k zastavení Hitlera a odvrácení II. světové války byla navždy promarněna…

Stalin: „Hitler v nejbližších dnech napadne Polsko! To znamená, že Němci maximálně do měsíce stanou u našich hranic… V této chvíli už nelze brát v úvahu nějaké morální důvody. Je třeba jednat pragmaticky. Dohodou s Němci získáme čas…a co bude potom… život ukáže… Američanům je dobře. Jsou daleko od Německa a Moskva je mnohem blíž, pročež odsuneme hranice dále od Moskvy.“

V několika uplynulých dnech si Moskva a Berlín vyměňovaly varianty smlouvy. Ministr zahraničí Německa Ribbentrop přiletěl do Moskvy 23. srpna.

Na co mohl Stalin v té chvíli myslet? Možná na to, že musí volit nikoli mezi dobrým a špatným, ale mezi špatným a ještě horším!

Molotov: „Dohoda se skládá ze 7 částí, jež vyjadřují úmysly Německa a Sovětského svazu. Obě strany se zavazují zdržet se ve vzájemném vztahu jakýchkoli vojenských akcí a zavazují se nepodpořit třetí stranu v případě jejího vojenského útoku na Sovětský svaz nebo Německo.“

Ribbentrop: „Náš návrh – Lotyšsko, Estonsko, Finsko a Besarábie se stanou oblastí zájmu Sovětského svazu. Litva bude oblast zájmu Německa. V případě války v Polsku nepřekročí německá vojska demarkační linii stanovenou několika řekami: Bug, Nariv, San.

Stalin: „Souhlasím.“

Poslední varianta smlouvy byla podepsána 24. srpna v 5 hodin ráno.

Hovoří Lev Sockov: „Sovětský svaz byl zahnán do rohu. Jiná možnost, jak odvrátit válku nebyla. V té době už měly smlouvu s Německem Poláci, Francouzi měli smlouvu a Angličané rovněž. Před sebou mám deklaraci, kterou podepsal Chamberlain s Hitlerem o tom, že na věky věků už nikdy nebude Německo válčit s Anglií. Takže celá západní část Evropy byla svázána nějakými papíry. Jejich váha však, jak se ukázalo později. Nakonec to dopadlo tak, že Sovětský svaz byl poslední, kdo si takový papír pořídil, kdo získal tyhle tzv. garance.

Za dva roky Evropa uzná, jaký význam měl tento pakt pro Sovětský svaz. A nejen pro Sovětský svaz…

Zvláštní sdělení NKVD SSSR

Zvláštní sdělení NKVD SSSR                                                                 PŘÍSNĚ TAJNÉ                                 Soudruhu Stalinovi     

Zasíláme obsah tajné zprávy anglického vyslance v Sovětském svazu Crippse, získaný v Londýně agenturní cestou. Neexistuje pochybnost o tom, že bezprostřední příčinnou paktu bylo jejich přání vyhnout se alespoň na nějaký čas válce. Přistoupili k zahájení programu vyzbrojování, jenž odpovídá pouze přípravě na válku. Nepochybně jedním z úkolů bylo dosažení takového stupně pohotovosti, aby se Německo obávalo přijmout rozhodnutí o útoku. Bylo nutné vykonat vše, co je jen trochu možné s jediným cílem: zlepšení pozice Sovětského svazu v budoucí válce proti Německu. Je nepochybné, že sovětská vláda si dává pozor, aby se co nejdéle udržela mimo válku. Ale nakonec se stejně jako jiné země přesvědčí, že jednostranná snaha vyhnout se válce, je zbytečná, pokud má druhá, antagonistická strana, zájem bojovat.

Dne 25. srpna 1939 vydal Hitler příkaz zahájit útok na Polsko, ale ještě téhož dne svůj rozkaz překvapivě změnil. Proč?! Vždyť pakt se Sovětským svazem už měl… Co se stalo?! Toho dne Anglie a Francie nečekaně uzavřely s Polskem dohodu o vzájemné pomoci v případě agrese. Kdyby Hitler napadl Polsko, musel by vstoupit do války i s nimi a Hitler zakolísal. Zastavil se. Celých pět dní váhal, bez ohledu na to, že měl pakt se Stalinem. Dne 31. srpna se však rozhodl: Útok na Polsko začne následujícího dne a 1. září 1939 zaútočil Wehrmacht na Polsko. Tvrzení, že sovětsko-německá dohoda se stala spouští II. světové války je zcela pomýlené. Protiřečí faktům i logice událostí, čehož důkazem je Hitlerovo rozmýšlení během oněch pěti dnů. Nikoli pakt, ale Hitlerovo rozhodnutí zaútočit na Polsko, se stalo příčinnou II. světové války!

Stalin:  „Co Polsko?!“

Vorošilov: „Zatím nejasné…“

Šapošnikov: „Jestli Francouzi udeří, pak může Varšava odolat.“

Stalin:  „Neudeří, ale spěchat nebudeme…“

Podle tajného protokolu podepsaného s Německem se východní část Polska stala oblastí zájmu Sovětského svazu, ale se zabráním své části Stalin nespěchal…

„“

Ke dni 14. září bylo polské hlavní město Varšava zcela obklíčeno. V té době už polská vláda ukončila odpor a dne 17. září překročila polskou hranici na východě sovětská vojska. Málokdo se zamýšlel nad tím, proč ani Anglie ani Francie, které po vpádu do Polska vyhlásily válku Německu, nevyhlásily válku také Sovětskému svazu, když Rudá armáda udělala totéž?! Odpověď je prostá: Sovětská vojska překročila hranice až v době, kdy nezávislý polský stát přestal existovat. Ale hlavní příčina tkví v něčem jiném: Na západě velmi dobře věděli, že Hitlerova dohod se Stalinem je fikce, že jde jen o přechodný tah ve složité politické hře, ve hře, kterou po mnoho let hrály Francie, Anglie, Německo a Sovětský svaz o to, aby v případě vypuknutí nové světové války měla právě jejich země co nejlepší výchozí podmínky. A také proto, aby Sověty neztratily jako spojence.

Dne 28. září podepsal Stalin novou smlouvu s Německem. Hitler chtěl dát Sovětskému svazu Litvu, kterou Němci původně zařadili do své oblasti zájmu. Hitler se domníval, že je nejdůležitější ukázat Stalinovi, že má jen ty nejlepší úmysly. Věděl, že brzy získá nejen Litvu, ale celé Pobaltí a že zničí a zachvátí celý Sovětský svaz.

Ribbentrop: „Výměnou za Litvu bychom chtěli získat některé oblasti Polska, náležející podle protokolu Sovětskému svazu, pochopitelně kromě území západního Běloruska a západní Ukrajiny, které bezvýhradně náleží vám.“

Stalin: „Souhlasím.“

Ribbentrop: „Fűhrer navrhuje také uzavřít dlouhodobou vojenskou dohodu, která by našim zemím zaručovala vzájemnou pomoc v případě vojenské agrese…“

Molotov: „Soudíme, že je předčasné o tom hovořit…“

Za tři roky Amerika i Evropa pochopí, že Pobaltí musí zůstat Sovětskému svazu.

ŘÍSNĚÉ

Rozvědná svodka účinnosti NKVD SSSR ze dne 1. února 1942:

Harry Hopkins, Rooseveltův osobní vyslanec v Anglii v rozhovoru s naším zdrojem na otázku o poválečném zařazení Estonska, Lotyšska a Litvy do Sovětského svazu řekl: „Pokud si budou Rusové po válce přát Pobaltí, dostanou ho!“

Hovoří Lev Sockov: „Co jsme tím paktem získali?

Za prvé: Válka začala nikoli na východě, ale na západě! To pro nás bylo nesmírně důležité. Kdyby to bylo opačně, nebylo by možno dosáhnout rychlého sestavení protihitlerovské koalice v případě útoku hitlerovského Německa na Sovětský svaz. Nechali by nás jednoho proti jednomu.

Za druhé: Mohli jsme přesunout hranice daleko na západ. To byl nepochybně velký strategický úspěch.“

Skupina armád Sever měla rozkaz prostřílet se Pobaltím, obsadit Leningrad a vrhnout celého půl milionu vojáků na Moskvu. Ale už při cestě na Leningrad některé součásti přišly o 50-60% stavu. Strategický úkol tato skupina tedy nesplnila, zachránila nás ta půl tisícovka kilometrů, které musela překonat. To je fakt. Nebýt tohoto operačního území, mohla válka skončit obráceně.

Uběhlo 70 let, v sídle stálého shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě přijalo v červnu roku 2009 Rezoluci, v níž bylo hitlerovské Německo i Sovětský svaz stejnou obviněny z genocidy a z toho, že Německo a Sovětský svaz podpisem Paktu Ribbentrop-Molotov v podstatě rozpoutaly 2. světovou válku. Nebyl to však Sovětský svaz, ale Německo, kdo bombardoval Anglii, Francii, Belgii, Norsko, Dánsko, Holandsko, Jugoslávii, Řecko a další země! Nebyl to však Sovětský svaz, ale Německo, kdo obsadil celou Evropu! Nebyl to však Sovětský svaz, ale Německo, kdo po celé Evropě zřídil koncentrační tábory, v nichž zahynulo na 8 milionů lidí. Kde se tedy vzala ta pomatená rezoluce?! Možná, že je Evropě stydno… Vždyť právě Evropa umožnila vyrůst monstru Hitlerovi, když mu v roce 1936 dovolila obsadit Porýní, potom mu dovolila obsadit Rakousko a v letech 1938 a 1939 mu dovolila rozervat Československo. Dnes se Evropa tváří, že Hitlerova dobyvatelská politika začala teprve 23. srpna 1939 po podepsání Paktu Ribbentrop-Molotov. Evropa se dnes tváří, že zapomněla na mnohé sovětské návrhy na vytvoření systému kolektivní bezpečnosti a protihitlerovské koalice. Dne se Evropa tváří, že si nic nepamatuje, zvláště vinu Velké Británie a Francie na zmaření všeho včetně důležitých rozhovorů v Moskvě, kdy bylo možno Hitlera ještě zastavit. Dnes se Evropa tváří jakoby už zapomněla na to, že to je naše země, kdo má největší zásluhu na porážce fašistického Německa. Srovnáváním Sovětského svazu s hitlerovským Německem tito lidé znovu společně s Hitlerem vraždí miliony sovětských vojáků. Je možné, že chtějí Rusku vyrvat největší vítězství v dějinách?!

Podle ruského dokumentárního filmu z roku 2009 zpracoval a o

[1] Lev Filipovič Sockov (nar. 1932), bývalý důstojník ruských zpravodajských služeb, generál-major pohraniční ochrany, publicista, autor publikací o činnosti zpravodajské služby v období druhé světové války.