K revoluční činnosti Jaroslava Haška a založení Komunistické strany Československa na Rusi

Nikdy nezapomeňme na chrabré československé Rudoarmějce, jakým byl rovněž i výtečný člověk a spisovatel Jaroslav Hašek, jenž působil jako komisař Rudé armády. Hašek se snažil zabránit odchodu čs. legií na Sibiř a koncem února 1918 přešel na sovětskou stranu, do řad českých a slovenských levicových sociálních demokratů, kteří nesouhlasili s bojem legií proti bolševikům. V březnu 1918 na VII. sjezdu ruské bolševické strany došlo k jejímu přejmenování na Komunistickou stranu Ruska. Na tomto sjezdu se také čeští a slovenští sociální demokraté přejmenovali na komunisty. S touto moskevskou skupinou komunistů těsně spolupracoval po svém odchodu z Kyjeva rovněž Jaroslav Hašek.

Kyjevští sociální demokraté agitovali v zajateckých táborech i přímo v legiích pro vstup čs. vojáků do rudoarmějských bolševických jednotek. Podařilo se jim postavit jednotku čítající 800 československých Rudoarmějců. V Moskvě začal Hašek pracovat v redakci nového komunistického časopisu „Pochodeň“, do něhož napsal výzvu všem legionářům ke vstupu do Rudé armády. Píše v ní mimo jiné toto: „Proto se jede do Francie, místo toho, abychom se zde zúčastnili obrození ruské armády a zúčastnili se činně ruské revoluce a pomohli ruskému národu upevnit republiku sovětů, ze které vycházejí paprsky osvobození celého světa i našeho národa. My jsme zde měli zůstat! A musí zde zůstat každý z nás, který ví, že jsme potomci Táboritů, prvních v Evropě socialistů-komunistů! A to ví každý Čech! My jsme avantgarda vzpoury a ta musí zůstat zde!“

Své celkové pochopení chodu dějin potvrdil hájením odporu vůči mocným v článku „Čeští komunisté století patnáctého“, kde napsal: „Význam Husův jest v jeho vzpouře proti moci onoho hrozného Říma, před kterým se třásla celá Evropa. On naučil myslet národ, že nemusí poslouchat autority. Husova cesta na hranici byla nejkrásnějším gestem vzoury."

Svými agitačními prohlášeními v čs. legiích získal mnoho vojáků pro dezerci a vstup do Rudé armády: „Mluvím k vám přímo, vojáci revolucionáři! Pomozte Ruské revoluci! Všichni, kdo s námi souhlasíte, vstupte v naše řady! Buďme apoštoly nového vzkříšení Ruské republiky. Přimkněme se k ruské republikánské Rudé armádě!“ Počátkem dubna se desítky českých komunistů rozjely z Moskvy do velkých měst evropského Ruska a Sibiře, jimiž měly projíždět československé legie, a zakládaly tam stranické organizace. Početné české rudoarmějské jednotky vznikaly v Penze, Tambově, Ufě, Petropavlovsku, Omsku, Vladivostoku, Caricinu, Kazani, Saratově, Jaroslavli, Syzrani, Permi, Tjumeni, Tomsku, Čeremchově, Mariinsku, Chabarovsku, v Blagověščensku a v jiných městech. Pokud uvážíme, že ještě v červnu měla Rudá armáda asi 450 tisíc mužů, z toho jich bylo ozbrojeno jen 185 tisíc, převážně dělníků, řádně vycvičeno jich bylo pouze 50 tisíc a na frontě jich mohlo být přímo použito jen 17 tisíc, pak čeští Rudoarmějci hráli v tomto období ne právě nepatrnou úlohu.

Podle článku Marka Slánského Vliv Jaroslava Haška na dějiny, publikovaného na webu mělnického Křesťanského společenství Juda

    zpracoval Lukáš Sluka