Série článků Simona Piraniho přetištěná z Workers Press společně s doplňkovým materiálem.
Psáno: 1986/87. Poprvé publikováno: 1987. Zdroj: Komunistický svaz (Austrálie). Přepis / HTML: Sean Robertson a David Walters pro encyklopedii trockismu Online (ETOL). Copyleft: Encyklopedie trockismu Online (marxists.org) 2013. Je povoleno kopírovat resp. distribuovat tento dokument za podmínek licence Creative Commons. Nebo portálThe Espresso Stalinist https://espressostalinist.com/2013/12/31/vietnam-trotskyism-three-letters-from-ho-chi-minh/
Simon Pirani, výzkumník, lektor, novinář a expert na energetická studia při Oxford Institute for Energy studies, správce příležitostného blogu http://simonpirani.blogspot.cz/p/publications.html. Badatel a odborník, který píše o energii (zejména zemní plyn), financích a politice. Publicista zabývající se Ruskem, Ukrajinou a dalšími zeměmi bývalého Sovětského svazu, jimž se publikačně věnuje přes 20 let. Zabývá se ruskými reáliemi i na jiných webových stránkách přístupných prostřednictvím stránky My Web Sites, jež přináší informace o Piraniho knihách (týkajících se Putinova Ruska resp. třídní politiky v Sovětském svazu). Piraniho práce odrážejí zájem o širší politická a společenská témata. The Russian Gas Matrix: How Markets are Driving Change (Matrix ruského plynu: Jak trhy řídí změny), Oxford University Press, 2014); Russkaya revoliutsiia v otstuplenii. Russian edition of The Russian Revolution in Retreat (Ruská revoluce na ústupu), Novyi Khronograf, 2013)
Tři dopisy Ho Či Mina
Zaslány z Číny vietnamské KS v roce 1939
(*V těchto dopisech zmiňuje Ho Či Min řadu čínských komunistů, jejichž jména překládá z čínštiny do vietnamštiny, aby je byli byli redaktoři schopni identifikovat. Jména jsou ponechána ve francouzsko-vietnamském překladu).
HCM, Vietnam & trockismus -- kritika trockismu sepsaná ve třech dopisech vietnamského bolševika, absolventa sovětské Univerzity pracujících Východu, nejproslulejšího a nejzasloužilejšího Vietnamce všech dob, neohroženého proti-kolonialistického bojovníka, vítěze nad japonským i francouzským imperialismem, brilantního úspěšného vůdce Srpnové revoluce 1945, zakladatele Vietnamské demokratické republiky, prezidenta – bojovníka, jehož jméno skandovaly na protiválečných a protiamerických demonstracích milionové masy pokrokových obyvatel Evropy, Asie, Afriky i Ameriky, byla skutečnou trefou do černého.
První dopis
Kuej-lin, 10. května 1939
Drazí a milovaní soudruzi,
V minulosti se v mých očích stejně jako v očích poměrně velkého počtu soudruhů, zdál trockismus záležitostí boje mezi tendencemi uvnitř Komunistické strany Číny. To je důvod, proč jsme tomu stěží věnovali pozornost. Ale krátce před vypuknutím války, přesněji od konce roku 1936 a zejménapakběhem válkysamotné, už nám zločinná propaganda trockistůotevřela oči. Od té doby jsme si sami uložili nutnost tento problém studovat.
A naše studie nás dovedly k následujícím závěrům:
1. Problém trockismu není bojem mezi tendencemi uvnitř Komunistické strany Číny, mezi komunisty a trockisty totiž neexistuje vůbec žádná spojitost: Jde o záležitost týkající se celého lidstva: boj proti Vlasti.
2. Japonští fašisté a cizinci takoví nyní jsou. To je důvodem, proč setrockisté snaží vytvářením rozporů oklamat veřejné mínění a poškodit reputaci komunistů, aby se lidé domnívali, že komunisté a trockisté jsou ve stejném táboře.
3. Čínští trockisté (jako trockisté z jiných zemí) nepředstavují politickou skupinu, natož pak politickou stranu. Čínští trockisté nejsou totiž ničím jiným, než bandou zločinců a smečkou loveckých psů japonského (i mezinárodního) fašismu).
Andreu Nin (1892-1937): Katalánský trockista a od roku 1936 generální tajemník Strany marxistického sjednocení (POUM), jíž ovšem sám Trocký tvrdě kritizoval za její spojení s buržoaziíí. Ve 20. letech pobýval Nin v Moskvě, kde se přiřadil k Trockého Levé opozici. Nin byl za občanské války obviňován KS Španělska ze kolaborace s frankisty.
4. Ve všech zemích jsou to sami trockisté, kteří svým skupinám dávají revoluční názvy a ultraradikální jména s cílem zakrýt svou špinavou práci a lupičství. Například: ve Španělsku si říkají Sjednocená marxistická dělnická strana (POUM). Avšak víte, že jsou to právě oni, kdo tvoří hnízda špionů v Madridu, v Barceloně i na jiných místech a pracují ve službách Franca?! Jsou to oni, kdo organizují nechvalně známou „pátou kolonu“, špionáže v armádních sborech italských a německých fašistů. V Japonskuse nazývají Marx-Engels-Lenin League (MEL). Japonští trockisté přilákali mládež do této své ligy, aby pak její členy udali na policii. Snaží se proniknout do japonské komunistické strany s cílem zničit ji zevnitř. Mám za to, že francouzští trockisté se nyní organizují kolem Proletarian Revolution Group (Proletářská revoluční skupina) s cílem sabotovat Lidovou frontu. Mám za to, že jste o tomto tématu, určitě lépe informováni než já. Tady v Číně jsou trockisté přeskupení doformací, jakými jsou Boj proti Japoncům, či Kultura a rudá vlajka.
5. Trockisté nejsou jen nepřáteli komunismu, ale jsou rovněžnepřáteli demokracie a pokroku. Trockisté jsou nechvalně známi jako zrádci, agenti a špioni.
Četli jste žaloby soudních řízení s trockisty v Sovětském svazu?! V pádu-li jste je nečetli, vřele vám i vašim přátelům jejich četbu doporučuji. Je to velmi užitečné a poučnéčtení, které vám pomůže spatřit skutečnou tvář trockismu i trockistů. Zde jsem si dovolil výňatek části pasáže přímo se týkající Číny.
Roku 1930 přísahal před soudem trockista Rakovský, že, když byl v Tokiu (jako zástupce sovětského Červeného kříže), vysoce postavená osoba japonské vlády mu řekla: „Nyní můžeme od trockistů očekávat změnu strategie. Nebudu vstupovat do podrobností. Chci vám jen říci, že od akcí trockistů očekáváme podporu ve prospěch našeho (tj. japonského) zákroku resp. zásahu do záležitostí Číny“.
V odpověď Japoncům Rakovský řekl: „O této záležitosti napíšu Trockému“.
Vprosinci roku1935 poslal Trocký svým stoupencům v Číně pokyny, vnichžopakovaně zdůraznil: „Nevytvářejte překážky japonské invazi do Číny!“
To znamená, že ruští trockisté, kteří si přáli prodat Japoncům části své vlasti – Sibiř i námořní provincie, je nyní hodlají prodat své druhé vlasti, Číně!
A jak se čínští trockisté zachovali?
To je tím, co jste byli chtiví se bryskně dozvědět, že?
Ale, drazí soudruzi, na to vám nemohu odpovědět, dokud nedostanu další dopis. Copak jste (soudruhům) nedoporučili, co jsem psal v krátkém dopise?
Doufám, že se zase brzy uvidíme.
PC Line (Ho Či Min)
Druhýdopis
Drazí a milovaní soudruzi,
Čchen Tu-siou (1879 – 1942): Od r. 1917 děkan Pekingské univerzity, r. 1921 s Li Ta-čaem spoluzakladatel KS Číny a její první předseda, roku 1927 byl ÚV KS Číny obviněn z trockismu a z KS Číny vyloučen.
Než vám odpovím k otázce povahy činnosti trockistů v Číně, dovolte mi představit půl tuctu jejich spikleneckých vůdců a známých zrádců, kteří psali jménem Čtvrté internacionály. Čchen Tu-siou (Chen Duxiu, Trần Dộc Tú), Banh Thuat Chi, La Han, Diep Thanh, Truong Mo Dao, Hoang Cong Luoc.
Zde jsou chronologicky uvedeny skutky spáchané spiklenci: V září 1931 během japonské invaze a následné anexe Manžuska navázala japonská bezpečnostní kontakt s prvními třemi. Obě strany podepsaly pakt: trockistická skupina souhlasila s tím, že nebude vytvářet žádnou propagandu proti japonské invazi. Japonská bezpečnost souhlasila s převedením sumy 300 dolarů měsíčně trockistům, jakož i s poskytnutím dodatečných příplatků v souladu s „provedením této služby“. Od této chvíle se Čchen Tu-siou (Chen Duxiu,vietnamskyTrần Độc Tú) a jeho komplici okamžitě vrhli do práce. Zaplacen japonskými financemi publikoval časopisy i satirické letáky k propagaci myšlenek jako např: „Obsazením a okupací Mandžuska chtěli Japonci jen rychle konflikt urovnat a pozastavit ho, nikoli stát se pány Číny".
Sotva však začali trockisté tyto myšlenky uveřejňovat ve sloupcích svých novin i brožur, byla Šanghaj v lednu 1932 napadena japonskými vojáky.
A co na to trockisté? Uznali, že se mýlili? Přestanou kolaborovat s okupanty? Rozhodně ne! Zatímco vojáci 19. armády prolévají svou krev při obraně Vlasti, trockisté pokračují skutky i slovy v páchání trestné činnosti a zločinu. Na jedné straně píší: „Válka za dobytí Šanghaje se netýká vůbec lidí. Není to případ národní revoluční války. Jedná se o případ imperialistické války. Na druhé straně šíří falešné zvěsti, vytahují slogany defétistického charakteru, vyzrazují utajované informace o obraně atd.
Ale to není všechno.Trockisté jako Hoa Văn Khôi a Cung VănThư se v úzké součinnosti s policií a japonskými šéfy infiltrovali do stávky dělníků v Šanghaji a všemi prostředky stávkové hnutí vytrvale sabotovali až do okamžiku, než se jim podařilo pomoci policii zatknout nejschopnější aktivisty stávky.
V roce 1933 zorganizoval tajný člen Komunistické strany Číny generál - PhùngNgọc Tướng (馮玉祥) (1882-1948), který přestože byl křesťanem, byl zároveňznačně levicově i vlastenecky smýšlející, akci sil protijaponského odporu v Kal Gan.V té době pracovala Komunistická strana Číny v podzemí, v ilegalitě, přičemž spojení mezi centrem a severem bylo velmi obtížné.
Těže z této situace, pokusil setrockista Truong Mo Dao, kamuflující se jako „zástupce komunistické strany“, přeměnit protijaponskou válku do války občanské pod heslem: Vyražte po boku Japonců do boje proti Čankajškovi“. V posledku byl odhalen a vyhnán čínským vlasteneckým generálem Jí Hóngchāng (vietnamsky Cát Hồng Xương).
Ji Hongchang (吉鴻昌; Cát Hồng Xương (1895–1934) Vlastenecký velitel armády Čínské republiky. Svou vojenskou kariéru zahájil v roce 1913 pod velením generála Feng Yuxiang (Phùng Ngọc Tướng). Ji Hongchang byl jmenován velitelem 22. armády. V čase přímého ohrožení jeho vlasti Japonskem, Ji Hongchang rezolutně odmítl zaútočit na jednotky Rudé armády vedené komunistickou stranou pročež ho Čankajšek okamžitě z akce odvolal odeslal ho studovat vojenskou vědu do zahraničí. V roce 1932 se Ji Hongchang vrátil do Číny. V květnu 1933 pomáhal spolu s Feng Yuxiang a Fang Zhenwu organizovat lidovou Proti-japonskou armádu Chahar a řídil její operace podél frontové linie proti japonským vetřelcům. Čínská armáda znovudobyla japonským terorem zničené město Duolun ve Vnitřním Mongolsku, kterýmžto činem si vysloužila celonárodní uznání, obdiv i podporu k boji proti Japonsku. V říjnu utrpěla lidová armáda proti Čankajškovi, který proti rudým zmobilizoval šestnáct divizí sérii porážek. Těsně před dosažením azylu v Tianjin vybojoval v lednu 1934 Ji Hongchang částečné ústupky. Avšak „Čankajškova politika, jež upřednostňovala represi a potlačení psanců (komunistů) před zahájením nelítostného boje proti japonským vetřelcům", ho zklamala. Z toho důvodu vstoupil v březnu 1934 do komunistické strany. Dne 24. dubna založili v Tianjin Ji Hongchang s Feng Yuxiang a Fang Zhenwu Velkou antifašistickou alianci čínského lidu. Agenti Kuomintangu postřelili Ji Hongchanga 9. listopadu 1934 při pokusu o atentát, načež se s francouzskou policií smluvili na jeho převozu do Pekingu, kde byl dne 24. listopadu 1934 popraven. Před svou smrtí, Ji Hongchang údajně požádal svého kata o židli, z níž po usednutí řekl: „Jako patriot jsem bojoval proti japonským uchvatitelům, pročež před nimi odmítám padnout na kolena. Zastřelte mne, chci vidět, jak mě nepřátelská kulka zabije“.
Krátce nato byl během své cesty do Tientsinu Truong Mo Dao zavražděn jedním ze svých následovníků. (Ve svém dalším dopise vás seznámím s tím, jak čínští trockisté pokračovali ve své činnosti jako zrádci vlasti.
Třetídopis
Milovaní soudruzi,
v posledních dopisech jsem vám psal, jaktrockisté pobírali od Japonců stálý plat a jak se snažili sabotovat náš hrdinský boj v Šanghaji i naše vlastenecké hnutí ve městě na čínském severozápadu Kal Gan. Dnes vámpovím o zbývajících jejich zločinech. Jen co se dostala zpět do Fukien, chopila se čínská 19. armáda opět svého boje. Zformovala protijaponskou vládu a díky podepsání paktu s čínskou Rudou armádou mohla zahájit propagandistický boj za vytvoření jednotné protijaponské fronty. Krátce před tím však byla 19. armáda jednou z nejantikomunističtějších sil. Ale tváří v tvář nebezpečí, které hrozilo vlasti, souhlasila s tím, že zapomene na hádky, rozepře i nenávist a zaměří se výhradně na to nejdůležitější: boj proti vetřelcům.
Protože trockisté poslouchali příkazy Japonců, okamžitě přešli do akce na jedné straně mezi obyvatelem rozdmychávali regionalistické odstředivé nálady, 19. armáda přišla Kantonu bojovat proti nové vládě. Na straně druhé setrockisté všemožně snažili oslabit Rudou armádu.
Druhý úkol plnili následovně: Množství revolučních militantů žádali o jejich vstup do Rudé armády. Zpočátku za účelem získat jejich důvěru a následně přikročit k realizaci akcí. Po jejich umístění na více či méně odpovědné posty, začali páchat trestnou činnost. Uvedu několik příkladů: Když bylo nutné v bitvě se stáhnout, vydali rozkaz k postupu. Když bylo třeba postupovat, zaveleli k ústupu. Poslali posily a zbraně do míst, kde nebyly potřeba. Tam, kde zapotřebí byly, neposlali je. Rány rukám a nohám bojovníků vojenských kádrů armády potřeli jedem s cílem přivodit jejich otravu a následnou amputaci atd. Tyto zločiny byly naštěstí odhaleny. Jaké štěstí pronás – komunisty!
Od roku 1935 vedli komunisté kampaň velkého rozsahu zavytvoření Národní fronty proti Japoncům. Lidé, zejména dělníci a rolníci, se podíleli na vytváření jejího programu. Kuomintang, jako idea Národní fronty, zaznamenával pokroky. Během této doby bylo prokázáno, že trockisté hrají dvojí hru – využívají současnělži a zrady. Masám říkají: „Kuomitang proti
Japoncům bojovat nebude!“ Kuomitangu říkají: „Národní
fronta! To není nic jiného než lest komunistů! Chcete-li
proti Japoncůmbojovat, musíte zničit komunisty!".
Ke konci roku 1936 triumfovala politika sjednocení proti Japonsku událostmi v Si-an, hlavním městě čínské provincie Šen-si. Tváří v tvář porážce své politiky občanské války se trockisté Truong Mo Dao a Ta Duy Liet rozhodli provést atentát na Vuong Di Triet, jedenoho z nejaktivnějších a z nejvíce zanícených stoupenců Národní fronty.
Teď s vámi mluvím o roku 1937, období, které předcházelo válce.K boji proti
Japoncům se v roce 1937 sjednotili doslova všichni,
resp. všichni kromě trockistů. Tito zrádci se setkali tajně a přijali „usnesení“, z něhož uvádím několik vět: „Ve válce proti Japoncům je naše pozice jasná: ti, kteří chtěli válku a o vládě Kuomintangu si dělali iluze, právě ti se dopustili zrady. Svazek mezi komunistickou stranou a Kuomintangem nebyl ničím jiným,než vědomouzradou, hanbou, potupou i ponížením". Jak se válkablížila, japonci své sliby plnili.Šanghajští trockistédostávali od Japonců na svou podvratnou činnost vcentrální Číně i na čínském jihu každý měsíc 100.000dolarů. Těm z Tientsinu a Pekingu vypláceli Japoncikaždý měsíc 50.000 na vedení záškodnické činnosti proti 8. armádě a vlasteneckým organizacím na severu v Hoa Bac.
Tạ Thu Thâu (1906-1945) byl vietnamský trockistický vůdce Čtvrté internacionály. V roce 1930 byl ve Francii zatčen a vyhoštěn zpět do Vietnamu. V roce 1939 se Tạ Thu Thâu stal šéfredatorem trockistických novin La Lutte (Boj). Po skončení druhé světové války Tạ Thu Thâu znovuvzkřísil skupinu La Lutte a stal se hlavním vůdcem vietnamského trockismu.
Přibližně v poloviněroku 1937 byly trockisté odhalenia zadrženive„zvláštní zóně“ (viet. Đặc Khu). Vzhledem k doznání Tôn Nghĩa Hà, se zaměřili na tyto cíle:
1. Zničit 8. armádu,
2. Ztěžovat rozvoj Národní fronty,
3. Provádět špionáž,
4. Organizovat vraždy aktivistů.
Předlidovýmtribunálem „zvláštní zóny“doznal trockista Hoang Hai Phat, kromě dalších přiznání, že během čtvrtého rozhovoru s Truong Mo Dao, mu daltrockista Truong Mo Daodal tyto pokyny: „Je třeba aktivně studovat metody a systém organizace Rudé armády. Následně budete organizovat brigády mládeže a provádět v nich sabotáže. Naším cílem je vyvolat chaos a zmatek v řadách Rudé armády a likvidovat její vojáky“. K tomu ještě Truong Mo Daododal: „Musíme přesvědčit část kádrů základny,aby nás následovala, apelovat na jejich touhu po jejich rodné zemi, podporovat jejich dezerce a vybavit je trochou peněz. To je jeden z prostředků,jak z působit rozpad této armády".
Trockista Quách Văn Kinh přísahal, že ho Tôn Nghĩa Hà obvinil z defétismu mezi bojovníky a dal najevo, že „Čína stejně vyhrát nemůže, protože i kdybychom nakrásně Japonce zahnali, Američané i Angličané tu zůstanou, aby nás dále utlačovali sami“. Oznámil nám, že zvítězit „nemůžeme, protože naše země, pokud budeme pokračovat ve válce, bude tak jako tak stejně zničena; prohlásil, že „Čína je zkrátka příliš slabá na to, aby současně bojovala proti Japonsku, Anglii i USA“.Truong Mo Dao shrnul tyto pokyny následujícími slovy: Musíme využít politiku Národní fronty k odsouzení a pranýřování komunistů a zcela jasně říci, že to byli právě komunisté, kdo dělnickou třídu prodal. Naším cílem je podněcovat mezi bojovníky nespokojenost. Pod záminkou jejich vzdělávání, trockisté zorganizovali nejzaostalejší živly armády do malých skupin, následně využívali drsných podmínek života v armádě a v posledku nabádali vojáky vybavené zbraněmi i střelivem k dezercím. Ve spolupráci s bandity, způsobovali zmatek, nepořádek a sabotáže za liniemi 8. armády, zatímco ty byly plně zaneprázdněny vedením boje.
Takové je pozadí trockistů v jejich boji proti 8. národní revoluční armádě. Ve svém dalším dopise vám povím o hanebných, nízkých a podlých metodách, jichž tito zrádci užili ve snaze zničit jiné protijaponské síly.
Line (pseudonym Ho Či Mina)
Přeložil a fotografiemi opatřil Lukáš Sluka