Grover Furr hovoří o své knize Chruščov lhal

4. 03. 2015 0:00:00
Grover Furr absolvoval McGill University v Montrealu v Kanadě v roce 1965 s BA v angličtině.Získal doktorát v oboru komparativní literatura na univerzitě v Princetonu v roce 1978. [1] Od února 1970 je vyučujícím na fakultě

Grover Furr hovoří o své knize Chruščov lhal

Grover Furr je autorem knihy Krushchev Lied (Chrušov lhal), v níž podává důkaz, že každé jedno Chruščovovo „odhalení“ Stalinových (a Beriových) zločinů v jeho neslavném „tajném projevu“ proneseném při XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu 25. února 1956 je prokazatelnou lží.

Promluva Grovera Furra v Oslu (2011)

Prof. Grover Furr: Dobrý den, pracovní kamera funguje a natáčí, OK, přečtu vám tedy svůj referát. Především bych rád poděkoval za pozvání a možnost zde promluvit. A samozřejmě vás srdečně vítám. Milou příležitostí k mojí návštěvě je zdejší vydání anglické verze mé knihy Krushchev Lied (Chrušov lhal), jež dokazuje, že naprosto všechna „odhalení“ všemožných Stalinových (a Berijových) „zločinů“ Nikitou Chruščovem v jeho neslavném tajném projevu na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu z 25. února 1956 jsou prokazatelnou lží. Tato kniha je revidovanou a aktualizovanou verzí jejího ruského vydání, jež bylo publikováno v prosinci 2007 v nakladatelství Algorithm v Moskvě pod titulem Antistalinskaja podlosť , což zhruba přeloženo znamená Antistalinská podlost (popř. ničemnost, špatnost) a dočkala se svého vydání v říjnu loňského roku 2010 pod názvem Tajny XX-ogo sjezda (Tajemství XX. sjezdu), kterýžto titul je mnohem výstižnější. Vytištěno bylo 16.500 svazků této knihy v ruštině a většina z nich byla prodána. V Rusku stejně jako na západě je Chruščov oficiálním hrdinou. Studenti se zde učí o jeho tajném projevu, protože ten se stal zlomem sovětských a tudíž i ruských dějin. A rovněž přelomovým okamžikem dějin světových. Mimo Rusko však mělo možnost číst tuto sáhodlouhou řeč, přeplněnou odkazy na jim neznámé osoby a události, pramálo lidí. Z tohoto důvodu se také stručně zmíním o některých nových skutečnostech týkající se sovětských dějin, jež jsou dnes v novém světle snadněji pochopitelné, než jak je předestřel Chruščov ve svém tajném projevu. Důkazy a výzkum jsou tím nejdůležitějším, co vám mohu nabídnout. Existuje jen velmi málo lidí, vykonávajících práci, kterou dělám já. Téměř všichni ostatní autoři, zkoumající období Stalinovy vlády v Sovětském svazu, kteří jako já dokáží bez problémů číst rusky, kteří mají výzkumné a badatelské dovednosti, jsou akademicky zakotveni včetně svého úzkého spojení s univerzitou, jež jim umožňuje přístup do knihovních archivů, využívání velmi drahých meziknihovních výpůjček i výzkumníci, kteří mají zájem a motivaci k tomuto druhu bádání, jsou téměř všichni antikomunisté postrádající jakoukoli objektivitu. K objektivitě řeknu více později. Jen mi prosím dejte vědět, když budu hovořit příliš rychle, děkuji. Nemnoho těch, jenž mají možnost toto vše snadno zvládnout a nejsou antikomunisty, zůstává přesto povětšinou v ústavech, bádajíce v oblasti vlastní sovětské či ruské historie, akademického oboru, k jehož výkonu však existuje jediný požadavek - být antikomunistou. V několika málo případech, kdy tomu tak není, se prostě musíte vyhýbat psaní čehokoli, co by mohlo tak či onak rozčílit antikomunisty, kteřížto toto pole zcela ovládají. Dvěma kvalitními badateli, výzkumnými pracovníky sovětských dějin, kteří jakkoli nejsou levičáky, usilují o objektivní pohled (pracovně je nazvěme poctivými buržoazními historiky), mi bylo jasně řečeno, že žádná kniha, jež není vůči Stalinovi nepřátelská, nemá v akademickém nakladatelství absolutně šanci vyjít. To je stoprocentní pravda na Západě, a já jsem přesvědčen, že stejně tak je tomu i v Rusku. Povím vám to jinak: Pokud se na poli sovětské historie nejen pohybujete, nýbrž o sovětských dějinách dokonce na univerzitní katedře dějin přednášíte, nemůžete provádět výzkum, který dělám já. Alespoň pokud hodláte v zájmu udržení svého místa publikovat v odborných časopisech resp. akademických vydavatelstvích hlavního proudu a nemíníte se bádání vzdát. Zkrátka a dobře: bez pravidelného publikování článků v odborných časopisech si práci neudržíte. To je důvod, proč je moje pozice neobvyklá. Přednáším totiž na katedře anglického jazyka. Mé akademické živobytí nijak nezávisí na mém výzkumu sovětské historie. Nedávno jsem byl informován děkanem naší univerzity, že ačkoliv mne nikdy podporovat nehodlá, nebude mi alespoň hrozit vyhazovem. Nu, tak jako tak stejně neočekávám žádné povýšení... Vám naopak mohu nabídnout svůj pohled. A spousta lidí po celém světě považuje tento výzkum za důležitý! A zdaleka se nejedná jen o levičáky, jakými jsme my. Antikomunisté ho pokládají za důležitý rovněž, jim je však proti srsti. Tento průzkum je rovněž důvodem, proč jsem byl v letech 2005 a 2006 napaden Davidem Horowitzem[1]. Stejně tak je i příčinou, proč hlavní konzervativní komentátor největších novin ve státě New Jersey, hvězda a hlavní postava univerzity Newark, zasvětil své články v roce 2005 útokům proti mé osobě, aby mne nepřístojně přirovnal k nacistickému profesoru, který byl v té době odhalen na jiné vysoké škole. A já byl z práce vyhozen. Mnoho lidí na pravici si nepřeje, aby pravda o dějinách komunistického hnutí v Sovětském svazu během stalinských let vyšla na světlo. Stalina chtějí i nadále démonizovat, srovnávaje ho s Hitlerem a fašismem, a lhát o něm. A to je také to, co dělají! Nejen pasivně skrze svůj předpojatý pohled, ale aktivně tím, že záměrně falšují důkazy o historických pramenech. Nu, a pokud jde o mne, tím, co vám mohu nabídnout, je korektiv všeho, co doposud znáte a právě o tom dnes hodlám s vámi hovořit. Když jsem připravoval svou dubnovou přednášku, jíž jsem měl přednést v New Yorku, zeptal jsem se pořadatele, o jakých historických otázkách bych měl hovořit?! Pořadatel odpověděl: „V podstatě si myslíme, že by bylo dobré, kdybyste se mohl zmínit o několika významných příkladech Chruščovových lží, třeba jeho tvrzení, že Stalin zavraždil Kirova.“ Konferenciér také řekl: „Mám za to, že námi zkoumané podstatné otázky a důkazy jsou zejména pro naši skupinu skutečnostmi poněkud podružnými, protože jsme konec konců organizací politickou a nikoli akademickou.“ Tehdy jsem mu řekl, že jsem nucen nesouhlasit. A to z prostého důvodu: Fakta totiž nelze oddělovat od zkoumaných důkazů! Jedině skrze zkoumání důkazů jsme schopni zjistit, co je či není skutečnost, přičemž žádný jiný způsob zkrátka neexistuje. A to i navzdory zákazu výzkumu badatelů, kteří již snesli důkazy, že Chruščov se svými přes 50 let praktikovanými lžemi umožnil na žádost lidí typu Roje Medveděva[2] kontaminovat ovzduší v Sovětském svazu všemožnými studenoválečnickými antikomunisty jako například Robert Conquest[3] a mnoha dalšími.

Sedmilhář Robert Conquest věrně po boku svého pravého páníčka.

Chruščovovy hrubé falzifikace určují chápání sovětských dějin až dodnes a jsou pramenem všech lží, jež znáte. Měl bych vám povědět něco o sobě a říci odkud pocházím. Nuže, specializací, jíž jsem si osvojil jako první, byla Medieval Studies (Středověká studia). Byl jsem vyškolen k provádění hloubkového historického výzkumu, například k využívání primárních zdrojů v jiných jazycích než v angličtině, učili mne nikdy se nespoléhat na přijaté znalosti nebo vycházet z obecně přijímaných stanovisek, nedůvěřovat názorům uznávaných autorit a pečlivě kontrolovat každý odkaz v poznámce pod čarou. Dovolte mi říci pár slov o objektivitě: Objektivita jako vědecká metoda byla přesně pojmenována jako „praktická nedůvěra v sebe sama“. Být objektivním se lze naučit vlastním výcvikem v zájmu vyvarování se jasného vyjádření a následným pochybnostem o svých vlastních názorech. V takovém případě by totiž mohly být důkazy náchylné k potvrzení vlastních předsudků a preferencí automaticky podezřelé. Člověk se musí naučit přikládat značnou důležitost vydatné četbě a v ní hledat a především nalézat důkazy a argumenty, které jsou v rozporu s jeho vlastními předsudky. To vše je záležitostí zcela elementární, kterou by měl pochopit každý. Objektivita je, stejně jako studium cizího jazyka, praxí. Můžete se v ní stát dobří důsledným a přesně cíleným úsilím. Navíc, pokud se chcete pravdě naučit, učinit tak musíte stejně. A my marxisté pravdu hlásáme, není-liš pravda?! Marx a Engels v Manifestu napsali, že proletariát nemá co ztratit, pouze své okovy. Tudíž předpokládám neexistenci jakýchkoli posvátných příčin stejně jako všeho, co odmítáme ze subjektivních důvodů a bez kritického zkoumání. Chceme odvrhnout všechny narážky a lži, protože jenom pravda nás osvobodí, pokud jsme proti jakýmkoli formám vykořisťování člověka člověkem, pokud jsme mezinárodní dělnickou třídou. Marxův oblíbený slogan zněl: de omnibus dubitandum, tj. o všem jest pochybovati.

A to znamená pochybovat o svých vlastních předsudcích i předsudcích všech ostatních. Chcete-li se učit pravdě, musíte učinit právě tohle. Navíc přesně tak postupuje i každý měšťácký detektiv, jemuž je takový postup rovněž důvěrně znám. Jak říkával Sherlock Holmes: „Nechť je vaše mysl osvobozena od unáhlených závěrů, to jest závěrů ukvapených“. Neříkal to tak?! Než počnete s vytvářením své hypotézy, seznamte se s fakty. Nejdůležitější je být připraven opustit tu hypotézu, jež neobjasňuje zjištěné skutečnosti. Pokud to neuděláte, pokud se nesnažíte pravdu odhalit „zgruntu“ od začátku, pak o ni na cestě ani náhodou neklopýtnete a to, co naleznete, pravda nebude. To říkám já... Žádný z démonizátorů Stalina a Sovětského svazu, antikomunistických expertů na historii komunistického hnutí tohle upřímně říci nemůže. Oni se ani nepokoušejí být objektivní, natož aby odhalovali pravdu, protože to dělat zkrátka nehodlají. Chtějí psát propagandu s poznámkami pod čarou! Tak já tomu říkám - propagandu s poznámkami pod čarou. To je právě to, čím jejich díla jsou. Trocha mého curriculum vitae: Jako absolvent a postgraduální student 1965-1969 jsem vystupoval proti válce Spojených států válku ve Vietnamu. Tehdy mi někdo řekl, že vietnamští komunisté nemohou být dobří, protože je vede Ho Či Min, jenž byl vyškolen Stalinem a Stalin jak známo, zabil miliony nevinných lidí. Vzpomněl jsem si na tuto poznámku, což byl pravděpodobně důvod, proč jsem si na počátku sedmdesátých let hned po jejím vydání přečetl knihu Roberta Conquesta nazvanou Velký teror (The Great Terror). Nejsem si jistý, zda to bylo v norštině, švédštině či dánštině. Byl jsem otřesen tím, co jsem četl! Měl bych dodat, že jsem schopen číst v ruštině, protože jsem od střední školy studoval ruskou literaturu, takže Conquestovu knihu jsem velmi pečlivě a důkladně prostudoval. Později jsem měl možnost po nějaký čas užívat zdrojů Slovanské knihovny na newyorské New York Public Library. A zároveň i občas využívat meziknihovní výpůjční služby. Pečlivě jsem si ověřil každou jednu z jeho více než 1.000 poznámek pod čarou, což zřejmě ještě nikdo jiný nikdy neučinil. Také jsem zjistil, že Conquestovy poznámky pod čarou nijak nepodporují jeho protistalinské závěry. Conquest zkrátka užívá jakýchkoli Stalinovi nepřátelských zdrojů, bez ohledu na to, zda jsou spolehlivé či nikoli. Prostě cokoliv z klevet, drbů a pomluv. Nakonec jsem se tedy rozhodl napsat něco k takzvanému teroru sám. Trvalo to dlouho, ale ve finále jsem roku1988 publikoval článek s názvem New light on all stories about Marshall Tuchachevski, some documents reconsidered (Nové světlo na příběhy maršála Tuchačevského, znovuzvážení některých dokumentů) a uveřejnil jej na svých webových stránkách[4], o nichž se zmíním později. Během této doby jsem studoval výzkum o Sovětském svazu, který provedla Nová škola akademických historiků.

Škola, o níž hovořím, vznikla jako protiklad ke Conquestovi a jeho totalitní koncepci sovětologie v období studené války. Díky pečlivému studiu dostupných důkazů, byť jich v osmdesátých letech ještě nebylo mnoho, přičemž ty nejdůležitější byly sotva objektivní, byli badatelé této nové školy již schopni prokázat, že všechny studenoválečnické trockistické, chruščovistické a později Gorbačovovy i Jelcinovy postupy se socialismu fatálně zpronevěřily svou politickou zaujatostí. Tyto konstrukce tak svými politickými předsudky při nízké důkazní podloženosti dokázaly znevážit knihy jiných autorů a tudíž je na takové publikace třeba pohlížet nikoli jako na historii, nýbrž jako na ukázku propagandy. Roku 1986 vzbudila ve vědeckém světě historiků skutečnou senzaci kniha jednoho ze zakladatelů této nové školy J. A. Gettyho[5] nazvaná The origins of the great purges (Původ Velkých čistek). V ní Getty úspěšně vyvrátil velké množství lží, které byly přijaty jako pravda. Mezi jinými tvrzení, že represe ve třicátých letech byly předem naplánovány Stalinem. Gettyho smůlou byla skutečnost, že jeho práce byla ve Spojených státech vydána v letech perestrojky. Během této doby začaly být v Rusku ve velkých nákladech pod proradnou zástěrkou glasnosti (tj. informovanosti), transparentnosti a otevřenosti zveřejňovány výhradně práce studenoválečnických bojovníků. Jak se mohli ruští čtenáři dozvědět o průkopnických dílech Gettyho nebo Roberta Thurstona[6], když doposud žádná z jejich knih o ruských dějinách nebyla v samotném Rusku nikdy vydána?! Stejně problematická je situace v případě většiny historiků, jejichž jména jsem popsal výše. Naštěstí však existují i opačné, tedy povzbuzující příklady. Před dvěma lety publikoval ukrajinský internetový časopis vynikající texty profesora Marka Taugera[7] z University of West Virginia. Taugerovy práce zcela vyvracejí nacisty inspirovaný mýtus, že hladomor 1932-33 byl uměle vytvořen sovětskými vůdci. Každopádně zpět k Chruščovově řeči. Té se na západě říká Tajná zpráva a lze ji bez nadsázky považovat za nejvlivnější projev 20. století, který zásadně změnil běh nejen sovětských a v podstatě i světových dějin. Je příznačné, že se právě tato řeč stala jedním z pilířů ostatních politických koncepcí antistalinismu, za jehož fundamentální zdroj lze nazvat paradigma XX. sjezdu. Zkrátka nikdo se zájmem o dějiny Sovětského svazu nemůže ignorovat dokument takového významu. Když jsem tvořil koncepci této práce, můj cíl byl daleko skromnější. Chtěl jsem porovnat odhalení zprávy s historickými prameny, které byly v ruštině zveřejněny díky odtajněným dokumentům z bývalých sovětských archivů. Tento druh výzkumu může být v zásadě proveden historikem ruským nebo třeba čínským. V uplynulých 20 letech byl velký počet nových pramenů dán k dispozici badatelům, aby objektivně zhodnotili všechna prohlášení Chruščovovy řeči. A v tomto bodě se začal objevovat nezvyklý obraz. Tehdy se ukázalo, že všechna tzv. odhalení Chruščovovy zprávy, což mohu doložit, jsou do jednoho lživá a pravdivé z nich není ani jedno, ani jediné! Některé Chruščovovy lži byly samozřejmě známy dříve, například absurdní prohlášení, že Stalin plánoval a řídil vojenské operace podle glóbu. Ale celá tahle řeč čítá právě tzv. odhalení, jako je toto. Bylo to ohromující a já byl doslova uveden v úžas. Rád bych něco řekl k otázce obhajoby Stalina. Často mne nazývají stalinistou. Tento termín odmítám. Nebráním Stalina, ani nikoho jiného. Jako badatel a vědec se zabývám fakty a důkazy. Souhlasím s ruským vědcem Jurijem Žukovem[8], který napsal: „Mohu upřímně říci, že jsem proti rehabilitaci Stalina, protože jsem proti rehabilitacím obecně. V historii by nic a nikdo nemělo být rehabilitováno! Naším úkolem je pravdu nejen odhalit, ale také ji říkat. Kéž bych ale mohl naznačit, že to byl právě Stalin, jenž znal cestu ke zdárnému řešení četných a nanejvýš komplikovaných problémů budování socialismu a komunismu v Sovětském svazu. Rozhodl jsem se však prozkoumat zprávu, která údajně odhalila zločiny Stalina a Beriji. Vyčlenil jsem 61 takzvaných odhalení resp. obviňujících tvrzení. Detailně jsem zkoumal každé jedno z témat a historických pramenů, které jsou dnes vědcům k dispozici zpřístupněním bývalých sovětských archivů. Výsledkem bylo, že v Chruščovově tajné řeči se ani jedno z těchto takzvaných odhalení neukázalo jako pravdivé. To není otázkou obhajoby Stalina. Zkrátka v přímé konfrontaci s důkazy prostě neobstojí ani jediné z tzv. objevných tvrzení tajného projevu! Stejně tak z hlediska historických důkazů předložených v mé knize Chruščov lhal už nikdy nelze vnímat dějiny Sovětského svazu jinak než prizmatem zkreslení tajnou řečí Chruščova. Pár slov k jejím důsledkům. Jurij Žukov popsal situaci v archivech následovně: V zásadě jde o dobrodružství v sovětských a ruských archivech po pádu Sovětského svazu. Cituji: „Na počátku přestavby sice byla jedním z jejích oficiálních sloganů glasnosť (veřejná informovanost), ale kremelské archivy, dříve formálně výzkumníkům uzavřené, byly z části přemístěny po různých veřejných archivech, z části zlikvidovány. Tento proces sice započal, avšak nebyl nikdy dokončen. Bez publicity nebo vysvětlení jakéhokoli druhu byly v roce 1996 nejdůležitější materiály opět nově klasifikovány. Jsou v ruštině, ukryty v archivu prezidenta Ruské federace. Brzy se důvody této utajené operace zcela vyjasnily: Naráz totiž bylo možno znovuvzkřísit dva staré a velmi omšelé mýty. Těmito mýty Žukov rozumí: mýtus Stalina jako velkého génia, ale především mýtus Stalina jako padoucha. A právě na ten druhý měla ruská vláda v úmyslu nechat oživit. Čtenářům západní a protikomunistické historiografie je ostatně důvěrně znám. Historik z již zmiňované UCLA Arch Getty nazývá historický výzkum provedený v období studené války „produktem propagandy, výzkumem, který nemá smysl kritizovat nebo se ho pokusit napravit v jeho jednotlivých částech, ale který musí být proveden znovu od začátku.“ Souhlasím s Gettym, jen bych dodal, že tento tendenční, politicky výbušný, nečestný a nepoctivý výzkum je praktikován dodnes. Znovuobjevení sovětské historie jde daleko za Chruščovův utajený projev. Naprosto všechno, nejen pokud jde o obecné povědomí, ale rovněž o odborné znalosti týkající se období Stalinovy vlády, je zcela chybné. To říkám ostatním odborným historikům ze Sovětského svazu, těm, kteří se mnou komunikují, protože oni byli vedením takovéhoto druhu výzkumu podvedeni rovněž. Chcete-li, mohu parafrázovat píseň Weirda Al Yankoviche[9], jehož asi všichni znáte?! Na mysli mám jeho hit Everything you know is wrong (Všechno, co znáš, je špatně).[10] Celé dějiny Sovětského svazu je třeba přepsat. Několik příkladů: kolektivizace. Kolektivizace byla naprostou nezbytností, vpádu-li měl být definitivně vyřešen věčný problém souběžných neúrod a hladomorů. Jak dobře zdokumentovaly buržoazní vědy, docházelo v Rusku a na Ukrajině po tisíciletí až do let 1932-33 k hladu každé dva nebo tři roky. Právě díky kolektiviza

ci byl hladomor 1932-33 tím posledním. Kromě hladu v letech 1946-47, který byl způsoben souběhem neskutečné destrukce války a špatného počasí. Špatné počasí sužovalo rovněž Evropu západní, té však vypomohl Marshallův plán. Kolektivizace také Evropu zachránila před nacisty. Bez ní by vůbec nebyla možná rychlá industrializace ani nutná modernizace Rudé armády. Nacisté by tak mohli SSSR dobýt i s jeho nesmírnými přírodními a lidskými zdroji a obrátit své síly proti Spojencům. Japonci by získali přístup k sachalinské ropě ve válce v Tichém oceánu, jež by si pravděpodobně vyžádala desítky milionů obětí. Strávil jsem mnoho času usilovným studiem otázky opozičních spikleneckých skupin 30.tých let. Spolu s moskevským kolegou Vladimirem Bobrovem jsem o nich, kromě 37 stránkové publikace Nikolai Bukharin ́s First Statement of Confession in Lubianka (První

doznání Nikolaje Bucharina k jeho zpovědi v Lubjance), tj. ústředí NKVD (Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti)[11], napsal řadu článků. Mnohem více práce je ještě před námi. Opoziční spiknutí známé z moskevských procesů bylo skutečné![12] Obžalovaní byli vinni přinejmenším těmi zločiny, k nimž se přiznali, přičemž v několika v knize popsaných případů lze dokonce s úspěchem předpokládat, že obžalovaní spáchali více zločinů, než jen těch, k nimž se doznali. Dalším příkladem je fakt, že Lev Trockij skutečně a prokazatelně spolupracoval s Němci a Japonci.[13] Trockého archivy jsem procházel ve Spojených státech, byť zde jsem je z velké části studoval rovněž, konkrétně ve dvou hlavních archivech v Oslu, tj. Národním archivu a knihovně Norska[14] a v Archivu norského dělnického hnutí[15]. Různé archivy Trockého po celém světě obsahují dokumenty, které ukazují, že Trockij a jeho syn Leon Sedov diskutovali o tom, co tihle dva šviháci řeknou členům komisí, což dokazuje jejich vzájemná korespondence. Takzvaný Velký teror byl úmyslně způsoben Nikolajem Ježovem, který se jako šéf NKVD rozhodl zneškodnit několik set tisíc sovětských občanů v letech 1937-38 ve snaze podnítit nespokojenost se sovětskou vládou a pomoci tak otevřít dveře německé nebo japonské invazi. Á propos japonské invaze byly dvě, první roku 1938, za níž následovala hned v následujícím roce další. Vojenská spiknutí, byla skutečná!! Více o tom za chvíli. Za další, tvrdím, a to s naprostou jistotou, že Sovětský svaz nenapadl v roce 1939 Polsko! Pakt Molotov-Ribbentrop Polsko nerozdělil a o to méně pak Evropu.[16] Spojencům spíše umožnil dosáhnout vítězství ve Druhé světové válce. Mohu to doložit obšírným 17-ti stránkovým textem listinných důkazů, jež jsem na toto téma uveřejnil na své webové stránce.[17] Verze nacistické propagandy, že Sověti postříleli 14.000 nebo 22.000 polských válečných zajatců v Katyni v roce 1940 byla vážně zpochybněna!

Vše potvrdil důkaz v podobě tzv. Smoking gun (Kouřící zbraň), dokumentu předloženého Jelcinem předsedovi polské vlády v roce 1991. Kouřící zbraň, jež za frenetického antikomunistického hýkání publikačně obroubila takřka celý svět, byla nakonec s ostudou nucena svou neslavnou pouť zakončit jako prokázané falsum. Jediným nic nezakrývajícím informačním zdrojem o katyňském masakru v angličtině jsou mé webové stránky, jež jsem na toto téma otevřel na své domovské stránce.[18] Obšírné bádání na katyňské téma vypracovala v červenci 2002 členka KS Velké Británie (ML) Ella Rule, jejíž spis je k dispozici v češtině.[19] Vzhledem ke skutečnosti, že SSSR neuznal Polskou exilovou vládu a od té chvíle Polský stát jakoby neexistoval, zůstali opuštění polští vojáci v sovětském zajetí v jakémsi limbu. Formálně nebyli válečnými zajatci, protože oficiálně žádná válka neprobíhala. Z toho důvodu byli polští důstojníci „internováni“ a jejich právní postavení bylo přinejmenším nejasné. Sověti umožnili většině řadových vojáků, pokud si přáli, návrat domů. Společnost národů nesdělila, že by SSSR napadl některý její členský stát a ani žádná země nepřerušila se Sovětským svazem v průběhu této doby diplomatické styky. Nicméně, okamžitě po napadení Finska Sovětským svazem v roce 1939, Společnost národů odhlasovala vypuzení Sovětského svazu ze svých řad, a několik zemí s ním přerušilo diplomatické styky. Úplně odlišná reakce, jež leccos vypovídá o skutečnosti, jak asi byla Sovětská akce v případě Polska vnímána. Francie a stejně tak i Anglie měly s Polskem vzájemnou obrannou smlouvu. Čím to, že nebojovaly proti nacistům napadnuvším Polsko? Jak to, že ani nezaútočily na západní části Německa? Vlastním rovněž různě dlouhé články a hodnověrnou dokumentaci ke všem otázkám, jež jsem zmínil. Vzhledem k tomu, že moderátor konference, jenž se mnou vedl rozhovor v New Yorku, vyslovil tvrzení, že Stalin měl 1. prosince 1934 zavraždit Sergeje Kirova. Dovolte mi k této otázce, tedy vraždě Kirova, říci pár slov. Chruščov si zkrátka přál dokázat, že Stalin nechal Kirova zavraždit. Součástí jeho plánu bylo prohlásit všechny obžalované z moskevských procesů za nevinné. Právě tenhle svůj plán začal svým tajným projevem v roce 1956 realizovat, aby později mohl jeho ostří přibrousit ještě mnohem pečlivěji! Nakonec však k Chruščovovu neskrývanému zklamání komise nejvyšší úrovně potvrdila, že Stalin Kirova zavraždit nenechal. Na podporu tohoto tvrzení nebyl totiž nalezen jediný důkaz! Ale protože nemohli nebo nechtěli odporovat Chruščovovu základnímu historickému paradigmatu, došli tedy nakonec k závěru, že Leonid Nikolajev, který byl zadrženou osobou, jež skutečně Kirova zastřelila, byl špionem a označili ho za osamělého snajpra. Stalina ale nakonec stejně křivě obvinili a na vrub mu ještě připsali zkonstruování moskevských procesů včetně poprav dle nich nevinných.[20] To se stalo fundamentální kostrou příběhů západních antikomunistů, stejně jako Roje Medveděva[21] a sovětských Chruščích antikomunistů vůbec. Prapor antikomunismu vysoko pozdvihl až Robert Conquest. Zpět k 70-tým letům 20. století: Conquest a spol. se vlastně nakonec vrátili k rozprávce o Stalinově vraždě Kirova, dovolávaje se Amy Knightové[22] a zkazek z knih podobných západních antikomunistických vědátorů, jako průkazného materiálu. Nu, jakkoli jde o čtení úsměvné, neposkytuje pražádný důkaz pro všechno to harampádí, jež hodlali s konečnou platností doložit všichni muži z kamarily okolo Gorbačova. Alexander Jakovlev, Gorbačova pravá ruka v politbyru, se ze všech sil snažil hecovat rehabilitační komise páně Gorbačova i výzkumníky politbyra, aby to dokázal.

Máme dokumenty, které uveřejnili. Nepodařilo se jim samozřejmě prokázat vůbec nic. Nakonec ucouvli uznajíce Chruščovův rezultát, že Nikolajev byl osamělým snajprem, přičemž Stalinovi přiřkli roli zrůdného netvora, za nějž ho chtěli mít. Avšak takový postoj předpokládá neprůkaznost argumentů, které doložila hlavní ruská odbornice na Kirovův atentát Alla A. Kirilina z Moskevského státního jazykového institutu, autorka knihy L ́Assassinat de Kirov, Destin d ́un Stalinien (Zavraždění Kirova, osud Stalinisty). Kirilinová byla tvůrcem Kirovova muzea v Leningradě (nyní Petrohradě), které rovněž od devadesátých let po řadu roků vedla.

V září 2010 zveřejnil pod názvem Closer to Masses (Blíž k masám) v Yale University Press profesor ruské historie z University of Rochesterm, badatel zabývající se ruskými a sovětskými dějinami Matthew E. Lenoe 800-stránkovou knihu letopisů komunismu. Nazval ji The Kirov Murder and Soviet History (Vražda Kirova a sovětské dějiny).

Lenoe strávil poslední dekádu psaním této knihy, k níž měl velmi široké, avšak nikoli úplné podklady. Měl volný přístup k sovětským archivům, který, jak se zdá, neměl nikdo jiný. Rozhodně by bylo lze říci, že také nikdo jiný z vědecké historické obce nemůže být znalejší historické pravdy, stejně jako se zdá, že to byl právě Lenoe, kdo má největší oprávnění k vyřčení finálního rezultátu na toto téma. Avšak chyba lávky! Lenoe má za prokázané, že Gorbačovova partička sice převzala Lenoeovu hypotézu o Nikolajevovi jako osamělém snajprovi, Stalin však podle ní nese odpovědnost za tzv. vykonstruované procesy. Dokončuji právě nyní projekt zevrubné, důkladné a detailní pitvy Lenoeovy knihy, přičemž beru v potaz všechny důkazy, které Lenoe nikdy nezvažoval, či je naprosto ignoroval. Dokonce o nich ani neinformoval své čtenáře. Lenoe zkrátka opomíjí vše, co je mu nepohodlné. A pokud jste v této oblasti informovaní a zběhlí, pak je vám jasné, jak mocnými prostředky jsou předpojatost a opomíjení i jak významně ovlivňují argumentaci. Mohu vám říci, že o Lenoevě fatálním omylu nejsou žádné pochyby. Máme již obrovské množství důkazů, že odsouzení a jako spiklenci spolu s Nikolajevem popravení padouši v prosinci 1934 byly opravdu vinni a prokazatelně se dopustili spiknutí s cílem zavraždit Kirova. Více než to. Disponujeme značným množstvím důkazů, že obžalovaní ze všech tří moskevských procesů, tzv. Velkých moskevských procesů (srpen 1936, leden 1937 a březen 1938) byli skutečně vinni a to nejen činy, k nimž se doznali, ale rovněž i zločiny dalšími, odhalenými později díky dílčím odtajněním sovětských archivů. Totéž platí i pro vojenské činitele odsouzené roku 1937 v tzv. Aféře Tuchačevskij. Vlastníme nyní velké množství důkazů o jejich vině, jakkoli je jejich údajná nevinna halasně roztrubována všemožnými „autoritami“ na sovětské dějiny rusko-americko- evropské provenience, byť důkazy vyprávějí jiný příběh, jenž rozběhli mí kolegové. Můj kolega Vladimir Bobrov se mnou na toto téma vykonal značnou část výzkumu. Jelikož se jednalo o předky vojenských vůdců Ruska, bylo nejnáročnější získat alespoň část ze zveřejněných materiálů, s čímžse však jelcinovci nehodlali špinit. Ale zpět k vraždě Kirova. Matthew E. Lenoe, jemnostpán a profesor z Rochesteru sesmolil roku 2010 již zmíněný tlustospis, neobsahující žádné věrohodné důkazy. Nepochybně proto, že byly v rozporu s jeho vlastní apriorní představou, že Nikolajev byl osamělým snajprem. Já tvrdím, že právě takový Lenoevův závěr být prostě musí, jelikož jen takový může být přijatelný pro antikomunistickou historiografii hlavního proudu. Naprosto identickým případem zůstává ničím nepodložené tvrzení, že to byli Sověti, kdo chladnokrevně postřílel všechny polské válečné zajatce, což je opět jediná pro běžnou antikomunistickou historiografii přijatelná verze katyňského masakru. Mám ještě minutku na kraťoučký příběh?! Naposledy trval minutu. Loni v říjnu 2010 zveřejnil ruský politik přímo na internetu celou řadu dokumentů, padělků a podvržených materiálů souhrnně nazvaných The smoking gun (Kouřící zbraň), které mají prokázat, že Katyňský masakr byl spáchán Sověty. Vydal je nanečisto s tvrzením, že jestliže jiní tento jeho materiál zatajují, dokládají tím jen svou nacionalistickou hanbu, jíž ještě zveřejnují na internetu. Existuje akademický seznam adres pro specialisty celého světa bádající o sovětských dějinách. Tak jsem dal dohromady malý příspěvek s citacemi z tohoto materiálu, a nepomyslel jsem si, že editorka seznamu by mě dokonce mohla uvést. Nu, z toho či onoho důvodu můj text uveřejnila. Mezi antikomunisty to vyvolalo natolik zběsilé a zuřivé rozhořčení, že na místo editorky seznamu musela rezignovat. Na její místo sice dodnes nestihli jmenovat někoho jiného, samotný seznam zato obrátili vzhůru nohama. Vzhledem k tomu nemůžete ve slušné společnosti říci, že Sověti v Katyni nezabili polské vězně a to z prostého důvodu: Pro moderní popřevratovou antikomunistickou historiografii od roku 1989 zůstává Katyň úhelným kamenem, axiomem a skalním podložím polského nacionalismu. Není to nelegální říkat v Polsku, jakkoli až do nedávné doby bylo na Ukrajině ilegální říci, že hladomor 1932-33 nebyl úmyslným pokusem vyhladovět ukrajinské obyvatelstvo. Za popření teze o úmyslném hladomoru poputujete za mříže. Pak nastoupil nový proruský oligarchický prezident (míněn Viktor Janukovič, pozn. překladatele), který sice nebyl dobrým chlápkem, avšak řekl: „Tudy ne, přátelé!“. Ale jeho slova byla především pro dnešní Poláky a antikomunisty obecně naprosto nepřijatelná. Jakoby píchl do vosího hnízda a řekl: „Poslyšte, víte, možná, že Sověti polské důstojníky v Katyni nezabili!“ O tom již máme nyní všechny důkazy! No, jak jsem říkal, zmatek způsobili takoví jako vedení multimediálního gigantu společnosti Hubbard, kteří donutili moderátora rezignovat. To je druh pokusu o policejní cenzuru pravdy probíhající na poli výzkumu sovětských dějin, to je dobrý příklad. Lenoe a Kirilina před svými čtenáři skrývají pravdu o atentátu na Kirova, tají důkazy jsoucí v evidentním rozporu s jejich závěry. Pravdu se můžete dozvědět jen prostřednictvím důkazů, nad jejichž získáváním strávíte spoustu času, úsilí i peněz a to je to, co dělám já. Uvádím tyto příklady, abych ilustroval, jak naprosto podvodně a lživě jsou dnes předkládány kanonické mainstreamové dějiny Sovětského svazu. A to nikoli jen pro-kapitalistům a antikomunistům, ale rovněž i téměř všem na levici. Pokud projdete kurzem sovětských dějin, nemyslím jen zde v Norsku, zaručeně obdržíte její antikomunistickou verzi. To vám garantuji! Je totiž tou jedinou, jež je vyučována. Možná se někde vyskytují jeden nebo dva profesoři, ale v podstatě je to tahle verze, jíž obdržíte. A prostě je falešná! Politické síly, které jsou protežovány jako ty, jež hrály první větší tržní roli v sovětské společnosti, aby následně provedly totální výprodej majetku SSSR a návrat k festovně vykořisťujícímu kapitalismu v Sovětském svazu, jsou identické s těmi, které démonizují Stalina a dobu jeho vlády. A právě ony platí a sponzorují propagandu výzkumníků šířících jejich verzi historie, jež se stala hlavním proudem jak v Rusku, tak jinde ve světě. Bude mi trvat šedesát vteřin, abych zmínil kvalitního ruského výzkumného pracovníka a nadějného badatele, mladého muže, vůči mé osobě doslova mladíka, ročník 1965, jehož jméno je Igor Pychalov[23]. Do sovětské komunistické strany vstoupil na konci osmdesátých let, ale když na vlastní oči spatřil, co Gorbačovci provádějí, KSSS opustil. Mám za to, že nyní je členem nějaké z ruských komunistických stran. Ale hlavní věcí na něm je, že je to opravdu kvalitní a zdatný výzkumník. Publikoval mnoho velmi dobrých knih o sovětských dějinách z období Stalinovy vlády. Naneštěstí jsou všechny v Ruštině a publikace s puncem stalinismu se překladu nedočkají. Vydávány jsou jen ty pravičácké. Rád bych ho zmínil nejen kvůli osobní známosti a shodnému pohledu, ale už třeba proto, že sám sebe vždy nazývá stalinistou. Vždyť ty knihy i články píše právě proto, aby pomohl vyvrátit lži o době Stalinovy vlády i o Stalinu samotném. V roce 2004, ihned po vydání výše zmíněné Kirilininy knihy, napsal článek o atentátu na Kirova. Jeho text není příliš dlouhý a nepře se o počty zabitých, jako to činím já. Pychalov se zabývá materiály vojenskými. A došel k závěru, kdy nakonec říká: vypadá to, jakoby Stalin tyto lidi skutečně křivě obvinil. Přitom je stalinec a Stalina uznává. Můj ruský kolega sídlící v Moskvě Vladimir Bobrov je s petrohradským Pychalovem v kontaktu. Oběma jsem poslal maily, v nichž jsem jasně napsal: Hlavní věcí, jež vyplývá ze závěrů mého výzkumu a kterou byste měli znát je skutečnost, že se Pychalov mýlí. Nic nebylo vykonstruované! Všichni tito lidé byli skutečně vinni, o čemž je spousta důkazů! Za druhé byste ho měli pochválit, protože dokazuje, že stalinistou není! Ač by právě Pychalov mohl být v mnoha ohledech tak chápán, jen prokazuje, že je pravdě vzdálen háje svou tezi o Stalinem vykonstruovaných procesech, o nichž mluví v článku, který publikoval. Ačkoli se spletl, prokazuje jistou míru objektivity a integrity. Víte, co mám na mysli?! S pravdou byl více na štíru, než když protlačoval prostalinský postoj, víte, co mám na mysli? Vždyť to je důvod, proč ho také nikdy nenajdete mezi trockisty. A mezi antikomunisty ho nenaleznete rovněž. Je na nás komunistech, abychom ukázali, kde je pravda! Nikdo jiný to za nás neudělá, to můžeme a musíme udělat my sami! Nemám na mysli ty lidi, kteří dělají užitečné věci, aniž by si vše ověřili. Užitečnost věci se prokáže jen jejím prověřením praxí. Jak koukám na hodiny, musím si pospíšit. Máme ještě minutku či dvě?! Zmínil jsem tedy pár skutečností o Igoru Pychalovovi, jehož články pravděpodobně nebudete nikdy číst, protože nebyly přeloženy do angličtiny. Jsou však lidé jako my ostatní mající zájem na poznání pravdy. A rozhodně k nepatřím jen já sám. Sovětská historie je stále především propaganda! Historiografii Sovětského svazu vévodí propaganda od začátku! Od prvního dne po revoluci. Ale natvrdo propaganda převládla v době studené války po Druhé světové válce. Během posledních deseti let jsem strávil spoustu času a vydal nemálo peněz za příležitost studia dokumentů bývalých sovětských archivů uveřejněných s koncem Sovětského svazu v roce 1991. Zavřel jsem se do své pracovny a usedl k těmto dokumentům pojednávajícím o době Stalinovy vlády, soustředě se hlavně na 30. léta. To proto, že pokud se na ně plně nezkoncentrujete, neproniknete se nikdy do hloubky. Rovněž jsem prostudoval značné množství druhotných pramenů známých ruských i západních odborníků na dané období. Každý z nich má nemalý vliv na sovětské dějiny, přičemž všichni jsou antikomunistickými ideology a historickou vědu zneužívají k démonizaci Stalina, doby jeho vlády i projektu komunismu. Fakt, že jsme svědky záměrného falšování, není jen otázkou politické zaujatosti, jakkoli i té je přehršel. Práce slovutných historiků o dějinách Sovětského svazu jsou plné prokazatelných a zcela flagrantních lží. A řádní profesoři všech univerzit od Cambridge po Oxford naplno v haptáku vyřvávají dávno vyvrácené lži. Právě na tyhle nepravdy poukazuji ve své knize o Chruščovovi, resp. na jeho užívání nicneříkajícího termínu preverifkace, což je rádoby učené fajnové latinské slovo znamenající lež. Protože když si někdo, třeba můj přítel, přečte rukopis, zřejmě mi vytkne nadužívání slova lež a jistě mi doporučí nalézt nějaké příhodné synonymum. Naši odpůrci, kteří nás hodlají napadat, směšně troskotají se svou tragikomickou neschopností vyvrátit skutečnost, že všech 61 tzv. odhalení jsou prokazatelnými a vědomými Chruščovovými lžemi! Pokud jde o dějiny SSSR, platí totéž o mnohých pracích nejslavnějších západních a ruských akademických historiků. Jelikož je tento rozhovor nahráván, nebudu ani uvádět žádná jména, abych těm z nich, kteří zůstali věrni vědě a pravdě, nezpůsobil ještě větší problémy, nesnáze a potíže, které je, jako revoluční komunisty, beztak čekají. Být v problémech nevadí, není však potřeba být pod stálým dohledem. Víte tedy, že přednáším dějiny anglické literatury... literatura má však co dočinění s výzkumem. Jednou jsem se svých studentů zeptal, jaké slovo, v kterémkoli jazyce, pokládají za nejradikálnější? Získal jsem několik obvyklých a očekávaných odpovědí, přičemž mezi nejfrekventovanějšími odpověďmi byly slova socialismus komunismus. Na to jsem řekl něco jako: socialismus a komunismus jsou jistě velmi dobrá a radikální slova, pro mne je však tím nejradikálnějším slovem slovo DŮKAZY! Vždy a všude se dožadujte důkazů, a lidé vás sami brzy začnou nazývat komunistou. To není nikde větší pravdou, než právě při studiu dějin komunistického hnutí. Lži pochopitelně převládají, ale ve chvíli, když začnete vyžadovat důkazy, mající tyto lži údajně podporovat, přesně v tu chvíli začnou být věci zajímavé. A Karel Marx důkazy objevil.

Nezapomeňte, právě Marx objevil důkaz faktu, že kapitalismus je založen na vykořisťování a zdůvodnil proč je jeho svržení nevyhnutelné! Jako první zdůraznil, proč komunisté musí trvat na zjištění pravdy. Protože pravda je na naší straně! Na straně v celém světě vykořisťované dělnické třídy! Často mi některý z mých žáků řekne: „Grovere,“ (mé jmeno), „vaše argumenty nejsou přesvědčivé, alespoň mne nijak nepřesvědčují.“ Moje odpověď obvykle vypadá takto: „Přesvědčování je forma propagandy a public relations. Přesvědčování závisí na rozpoložení, především však na způsobu myšlení osoby, jíž se snažíte přesvědčit. Upton Sinclair[24] byl skvělý americký spisovatel, který byl radikální po většinu svého života. Sinclair kdysi napsal: „Je obtížné chtít od člověka, aby cokoli chápal, když jeho mzda závisí na tom, jak dalece to nepochopil.“ To je skvělý citát! Osobu přeplněnou zafixovanými předsudky totiž nelze přesvědčit žádnými, byť sebekvalitnějšími důkazy. Stejně tak je obtížné, ne-li nemožné, aby člověk na důkazy pohlédl objektivním okem, jelikož jedině tak dokáže odhalit, že právě ty nejuctívanější předsudky a předjímané názory jsou klamné. Mír a klid v duši jeho i jeho přátel charakterizující Sinclairovy romány vychází z autorova neskrývaného a všeobecně známého obdivu k velkému anglickému filozofovi 17. století Francisu Baconovi, resp. tomu, co Bacon nazýval Idols at the Tribe (Modly u kmene). „Modlami u kmene“ rozuměl ideje vykořisťovatelů, těch, jejichž myšlenky jsou vždy a všude podporovány, a pokud je vy sami podporovat nebudete a nepřijmete, nebo snad na ně budete útočit, nikdy neuděláte díru do světa. Ale můžu vám říci toto: Své nejzásadnější a nejdůležitější objevy nikdy nedělám tak, abych strkal policejní čenich jako pes do záhad a tajemství, ale vycházím z odtajněných archivních záznamů dokumentů a poznámek pod čarou v pracích akademických historiků, kontroluje, zda primární resp. sekundární zdroje všech dokumentů citovaných v těchto poznámkách opravdu poskytují důkazy pro jakákoli tvrzení. A převážně jsem zjistil, že tomu tak není. Že zkrátka citované skutečnosti nijak nedokládají pravdivost antikomunistickými historiky halasně vytrubovaných tzv. faktů. Takže moje metoda je v podstatě jen sledovat důkazy, prostě z nich vycházet, držet se jich a nikdy se nespokojit s ničím menším. Paradigma studené války bylo převažujícím pohledem na historii stalinských let. Věřím, že mnou provedený výzkum přispěje k vyčištění půdy a novému začátku. Pravda se nakonec vyjeví a bude mít veliký význam pro náš marxistický projekt porozumění světu ve smyslu jeho změny, jakož i výstavby beztřídní společnosti sociální a ekonomické spravedlnosti. Děkuji vám.

Přednášku Grovera Furra z youtube přeložil, poznámkami, obrázky a fotografiemi opatřil Lukáš Sluka

[1] David Horowitz (1899-1979) byl izraelský ekonom a bývalý guvernér izraelské centrální banky. Narodil se ve městě Drohobyč v Rakousku-Uhersku (dnes Ukrajina). V roce 1947 působil jako ředitel ekonomického oddělení Židovské agentury, za kterou také vystupoval coby její vyslanec na zasedáních Organizace spojených národů (OSN). Zastával řídící posty na ministerstvu financí Izraele. Guvernérem izraelské centrální banky byl v letech 1954-1971. Po odchodu do penze byl jmenován ředitelem poradního výboru a poradní rady centrální banky, později jeho čestným předsedou.

[2] Roj Alexendrovič Medveděv (nar. 1925) po absolvování filosofické fakulty leningradské univerzity pracoval jako učitel dějepisu a ředitel školy na venkově. Do KSSS vstoupil až po os(t)udném XX. sjezdu, aby z ní byl v roce 1969 vyloučen za knihu o Stalinovi, vydanou téhož roku a jíž nazval Na soud dějin (К суду истории, Before the Court of History). V roce 1971 musel odejít z redakce časopisu Osvěta a od té doby pracuje jako nezávislý historik, pedagog, sociolog a filosof.

[3] Robert Conquest (nar. 1917), anglo-americký antikomunistický historik a podporovatel agrese USA proti Vietnamu, ctitel španělského fašisty Franka i ruského romanopisce Solženicina. Conquest publikoval v roce 1986 nehorázně lživý román vycházející z materiálů rozličných ruských a ukrajinských emigrantů a exulantů The Great Terror: Stalin's Purge of the Thirties (Velký teror: Stalinovy čistky třicátých let). Conquestovy lži byly věrohodně a důkazně zcela vyvráceny (např. prof. J. Arch Getty z USA, resp. prof. Jurij Žukov z Ruska).

[4] http://msuweb.montclair.edu/~furrg/

[5] John Archibald Getty, nar. 1950) - americký historik a profesor z University of California v Los Angeles (UCLA). Getty je znám svým výzkumem ruské a sovětské historie, zejména z období vlády Josefa Stalina a Komunistické strany Sovětského svazu. Getty se etabloval jako předchůdce tzv. revizionistických historiků Sovětského svazu svou první knihou s názvem Origin of the Great Purges: The Soviet Communist Party Reconsidered, 1933-1938 (Původ Velkých čistek, přehodnocení Komunistické strany Sovětského svazu) V roce 2008 vydal Getty biografii N. I. Ježova.

[6] Robert W. Thurston je americký historik a profesor historie na Miami University v Oxfordu, Ohio, který odešel do penze v květnu 2015. Thurston je znám především díky svému výzkumu o dějinách Sovětského svazu (viz Life and Terror in Stalin's Russia 1934-1941, Život a teror ve Stalinově Rusku 1934-1941,1996, Yale University Press; The People's War: Responses to World War II in the Soviet Union (Lidová válka: Odpovědi na II. světovou válku v Sovětském svazu (2000); Thurston rovněž psal o čarodějnických procesech v raném novověku a proslul také jako milec kávy.

[7] Mark B. Tauger, The 1932 Harvest and the Soviet Famine of 1932-1933 (Sklizeň roku 1932 a sovětský hladomor), Slavic Review v. 50 No. 1, jaro 1991; Tauger, R.W. Davies, and S. G. Wheatcroft, Stalin, Grain Stocks, and the Famine of 1932-1933 (Zásoby obilí a hladomor let 1932-1933) Slavic Review v. 54 No. 3, podzim 1995; Tauger, Natural Disaster and Human Action in the Soviet Famine of 1931-1933 (Přírodní katastrofy a činy lidí za sovětského hladomoru let 1931-1933)

[8]Jurij Žukov, Jurij Nikolajevič Žukov (Юрий Николаевич Жуков), nar. 22. ledna 1938 v Krasnogorsku. Ruský historik a vedoucí výzkumný pracovník Ústavu ruských dějin při Ruské akademii věd. V roce 1976 Žukov obhájil disertační práci s názvem Critique of modern bourgeois Anglo-American historiography of the development of Soviet culture in USSR (Kritika moderní anglo-americké buržoazní historiografie vývoje sovětské kultury v SSSR). Nastoupil do funkce šéfredaktora sekce dějin Velké ruské encyklopedie. Vedl tým redaktorů a odpovídal za sestavení encyklopedií Moskva a Občanská válka - zahraniční intervence v SSSR. Žukov je autorem řady monografií a stovek vědeckých prací týkajících se zejména období sovětské historie let 1920-1950. V roce 1992 Žukov obhájil doktorát disertační prací The becoming and the activity of Soviet agencies of defense of historical and cultural memorials 1917-1920 (Patřičnost a činnost sovětských orgánů na obranu historických a kulturních památek 1917-1920). Žukov je pravidelným hostem ruských televizních programů zaměřených na sovětské dějiny.
Žukov je mj. autorem knih:

Secrets of Kremlin: Stalin, Molotov, Beria, Malenkov, (Tajemství Kremlu: Stalin, Molotov, Berija, Malenkov), Moscow, 2000

Different Stalin, Political Reforms in 1933-1937 (Jiný Stalin - politické reformy v SSSR 1933-37), Moscow, 2003

Stalin: Secrets of State Power (Stalin: Tajemství státní moci), Moscow, 2008

Handbook of Stalinist, Moscow, (Příručka stalinisty), Moscow, 2010

Puzzle 1937 (Hlavolam 1937), Moskva, 2010

Stalin's First Defeat. 1917-1922. From Russian Empire to USSR (Stalinova první porážka. 1917-1922. Od ruské říše k SSSR), Moskva, 2011

Известный историк Юрий Жуков: Расстрелы в Катыни - сомнения остаются (Renomovaný historik Jurij Žukov: Popravy v Katyni - pochybnosti přetrvávají). Komsomolskaja Pravda, 29. 3. 2011. Citováno 26. října 2011.

[9] Weird Al" Yankovic je umělecké jméno Alfreda Matthewa Yankovice, tj. amerického zpěváka, skladatele, hudebníka, komika, hudebního producenta, satirika, herce, režiséra, filmového producenta a autora. Weird Al" Yankovic je známý svými humornými písněmi.

[10] Píseň Everything you know is wrong zde: https://www.youtube.com/watch?v=KThlYHfIVa8

[11] Viz http://clogic.eserver.org/2007/Furr_Bobrov.pdf

[12] Historik Roger Reese ve svém díle Rudá armáda a Velké čistky však uvádí fakta, která ukazují skutečný význam čistek let 1937-1938 pro armádu. Počet lidí ve vedení Rudé armády a letectvu, tj. důstojníků a politických komisařů, byl 144.300 v roce 1937 a stoupl na 282.300 v roce 1939. Během čistek 1937-1938 bylo 34.300 důstojníků a politických komisařů vyloučeno z politických důvodů. Avšak v květnu 1940 jich bylo 11.596 rehabilitováno a vrátilo se do svých úřadů. To znamená, že v průběhu čistek let 1937-1938 bylo propuštěno 22.705 důstojníků a politických komisařů (téměř 13.000 armádních důstojníků, 4.700 důstojníků letectva a 5.000 politických komisařů), což představuje 7,7% všech důstojníků a komisařů - nikoli 50% jako tvrdí Conquest. Z těchto 7,7%, byli někteří odsouzeni jako zrádci, ale velká většina z nich, jak ukazují existující historické materiály, se prostě navrátila do civilního života.

Ještě poslední otázka. Byly procesy let 1937-1938 k obžalovaným spravedlivé? Pojďme například prozkoumat soud s Bucharinem, nejvyšším funkcionářem strany pracujícím pro tajnou opozici. Podle tehdejšího amerického velvyslance v Moskvě a známého právníka Josepha Daviese, který se zúčastnil celého procesu, bylo Bucharinovi umožněno se během procesu svobodně vyjadřovat a svou věc předložit bez jakýchkoli překážek jakéhokoliv druhu. Joseph Davies psal do Washingtonu, že v průběhu soudního líčení bylo prokázáno, že obžalovaný se dopustil hanebných trestných činů a že mezi diplomaty, kteří se procesu zúčastnili, panovalo všeobecné přesvědčení o prokázané existenci velmi závažného spiknutí.

[13] ● Viz Grover Furr, Evidence of Leon Trotsky’s Collaboration with Germany and Japan (Důkaz Trockého kolaborace s Německem a Japonskem);

● „Nejdůležitější ze všeho bylo stále důvěrnější spojení Trockého s německou vojenskou výzvědnou službou (sekce 111b), která pod vedení plukovníka Walthera Nicolaie již spolupracovala s vzrůstajícím gestapem Heinricha Himmlera...Trockého agent Krestinský dostal do roku 1930 od německé branné moci 2 miliony zlatých marek na financování trockistické činnosti v Sovětském svazu, výměnou za špionážní údaje, dodané německé vojenské výzvědné službě trockisty. Trocký nakonec ujednal novou, širší dohodu s německou vojenskou výzvědnou službou (viz Michael Sayers, Albert A. Kahn, Velké spiknutí, str. 210, 211., Svoboda, Praha 1949)

● „Paul Ghali, zahraniční dopisovatel chicagského listu Daily News, napsal dne 28. září 1944, ze Švýcar, že Heinrich Himmler, šéf gestapa, používá evropských trockistů jako součásti chystaného nacistického podzemí pro poválečné sabotáže a intriky. Ghali psal, že fašistické organizace mládeže jsou školeny v trockistickém „marxismu“, že dostávají falešné doklady a zbraně a pak zůstávají za spojeneckými liniemi, aby mohli proniknout do komunistických organizací v osvobozených územích...fašistické milice Josepha Darnanda...jsou nyní školeni pro bolševickou činnost v tradicích internacionály Trockého pod osobním vedením Heinricha Himmlera...nejnovější trik Himmlerův, jímž chce vytvořit IV. Internacionálu, skrz naskrz prolezlou zárodky nacismu“. (Michael Sayers, Albert A. Kahn, Velké spiknutí, str. 304, Svoboda, Praha 1949

[14] http://www.arkivverket.no/eng/The-National-Archives

[15] http://www.arbark.no/InEnglish.htm

[16] https://msuweb.montclair.edu/~furrg/research/mlg09/did_ussr_invade_poland.html

[17] https://msuweb.montclair.edu/~furrg/research/gfon39pactpnews07.html

[18] http://sdonline.org/62/the-official-version-of-the-katyn-massacre-disproven-2/ , resp. http://espressostalinist.com/2012/01/31/the-katyn-massacre/ nebo

[19] http://www.komsomol.cz/?p=623#more-623

[20] V hodině smrti J. V. Stalina uchvátila moc desetičlenná skupina pučistů. Ta se začala zakrátko rozpadat a za devět měsíců byl popraven její čelní člen, L. P. Berija; zbytek kamarily z XX. sjezdu KSSS ještě zůstal před veřejností formálně jednotný, ale jeho vnitřní napětí rostlo a krize vyvrcholila uprostřed roku 1957. Vítězně z ní vyšel neobyčejně výbojný a ničeho se neštítící Chruščov, musel si však pozvat posily, jež do aparátu zapojil jako nové členy nového státního i stranického vedení, z nějž za nedlouho vyvrhli Žukova. Vnitřní otřesy pak pochopitelně pokračovaly, až muselo zákonitě dojít k novému generálnímu zvratu. Ten spočíval v odvolání Chruščova.

[21] Roj Alexandrovič Medveděv (Рой Александрович Медведев (nar. 1925, Tbilisi, Gruzie) je ruský politický spisovatel proslulý jako autor disidentských dějin stalinismu, jež vydal v angličtině v roce 1972 pod názvem Let History Judge (К суду истории, Ať rozhodnou dějiny). Za tuto knihu byl Medveděv vyloučen z KSSS, do níž vstoupil po XX. sjezdu (1956). Jako příznivec tzv. demokratického socialismu se Medveděv stal prominentní osobností ruského veřejného života a pracoval jako poradce Michaila Gorbačova.

[22] Amy W. Knightová (nar. 10. července 1946) je americká historička Sovětského svazu a Ruska. Dle listu The New York Times je ve Spojených státech považována za "přední odbornici Západu" na KGB.

[23] Igor V. Pychalov (nar. 1965, Leningrad, SSSR.) - Ruský spisovatel, v březnu 1988 vstoupil do KSSS, avšak v květnu 1990 její řady opustil. Pychalov je autorem knih věnovaných éře vlády Stalina a činnosti NKVD, např.

Спецслужбы США (Zvláštní služby USA) z roku 2002;

● За что Сталин выселял народы? Сталинские депортации — преступный произвол или справедливое возмездие? (Zač Stalin vystěhovával obyvatele? Stalinské deportace — trestní libovůle nebo spravedlivé tresty?), М. Яуза-Пресс, (M. Jauza Press), 2008, Сталинский ренессанс (Stalinské obrození);

● СССР без Сталина. Путь к катастрофе (SSSR bez Stalina. Cesta ke katastrofě). — М.: Яуза-Пресс, 2009

[24] Upton Beall Sinclair, Jr. (18781968) byl americký spisovatel, publicista a levicový politik. Napsal asi 90 knih, jeho nejznámějším dílem je román Džungle (The Jungle, v prvorepublikovém překladu Jatky, v chicagském krajanském nakladatelství dokonce jako Oběti jatečních upírů) z r. 1906 o poměrech na jatkách v Chicagu; některé české překlady též pod názvem Jatka) – realistický román o továrně na maso v Chicagu. Autor zde naturalisticky popsal zničené a mrzačené pracující lidi bez pojištění v kritických hygienických podmínkách – americkou společnost šokovalo, v jakých podmínkách se pro vyšší vrstvy připravuje maso, ale nikdo se nepozastavil nad životní úrovní lidí pracujících v takovéto továrně. Cyklus Lanny Budd popisuje v románové formě dějiny první poloviny dvacátého století: World's End (Konec světa), 1940; Between Two Worlds (Mezi dvěma světy),1941; Dragon's Teeth (Dračí zuby), 1942; Wide Is the Gate (Brána je dokořán), 1943; Presidential Agent, (Presidentův agent),1944; Dragon Harvest (Dračí sklizeň), 1945; A World to win (Svět na vahách), 1946; Presidential Mission (Velké poslání), 1947; One Clear Call (Svítání), 1948; O shepherd, speak Pastýřův hlas, 1949; The Return of Lanny Budd (Návrat Lannyho Budda), 1953

Autor: Lukáš Sluka | středa 4.3.2015 0:00 | karma článku: 19.94 | přečteno: 1888x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 392 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 296 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 515 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 805

Vietnamista-politolog, marxista-leninista, člen KSČM a Svazu mladých komunistů Československa, punk rock, ska, bolševický rap (Pablo Hasél, vážná hudba (Mozart, Vivaldi, Smetana, Dvořák, latinsko američtí bolševičtí folkoví zpěváci (Víctor Jara, Silvio Rodriguez, Ali Primera, Mercedes Sosa)

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...